Martin

Jan Šimsa

Liščí kmen a akce Přemysla Pittra

"...V kmeni zesílil vliv křesťanské filosofie Pittrovy, s jejím důrazem na hledání smyslu života ve službě potřebným, na přemýšlením o Bohu a jeho bezprostředním působení v každodenním živote i kultuře a dějinách národa. Milovali jsme Přemyslovo "Ve jménu zvířete", (1) toužili jsme po ochraně přírody, přijali jsme jeho důslednou abstinenci až k horovaní pro vegetariánství a odmítaní i takových velkoměstských požitků jako je zmrzlina, limonáda, kina a tanec. Zapálili jsme se pro myšlenky pacifismu a křesťansky orientovaného socialismu.

Přemysl Pitter nás přijal - ač nám bylo v počátcích spolupráce čtrnáct, patnáct let - jako své spolupracovníky, začali jsme mu tykat, mohli jsme za nim, když měl čas, přijít se svými nápady a problémy. Josef Horáček chodil po cely podzim 1944 pravidelně na zchůzky pankrácké větve, učil nás zpívat, vedl s námi rozpravy na mravní a duchovni témata, přinášel knížky Pittrovy a půjčoval knihy z knihovny Milíčova domu. Z prvních třech knih byly dvě od Setona o zvířatech a Kaalalova knížka o mládí Františka Palackého.

Tyto styky a zvlášť nedělní promluvy Přemyslovy nás získaly pro myšlenky české reformace, jejich přechůdců a dovršitelů a z moderních českých myslitelů pro Gammu, Masaryka a Radla. Dostali jsme podněty pro ideové působení mezi spolužáky a já v evangelickém dorostu. Bratr Horácek mi zapůjčil knihu o Albertu Schweitzerovi, pomohl mi s řečnickým cvičením o ochraně přírody a měl řadu doporučení pro naší výchovnou činnost v kmeni i jinde. Ideový pittrovský vliv byl patrný při výberu i zpracování témat pro tzv. "Náčelnickou školu", což byla jednou za čas schůzka věnovaná ideovému tématu: Woodcraft a vegetarismus. Účast na přednášce P.Pittra: Co jsme dlužni naší mládeži (19.1.1945). Pacifismus. Zvíře v zajetí. Moderní zábavy. Význam jednotného jazyka pro lidstvo. Móda a ochrana zvírat. Nikotin a alkohol, národní opojné jedy. Reformní škola..."

(1) Přemysl Pitter, Ve jménu zvířete. Přátelům zvířat své londýnské dojmy líčí Přemysl Pitter. Se třemi vyobrazeními. 28 s. Vydalo "Hnuti pro křesťanský komunismus v Československu" 1928. Po zákazu tohoto hnuti bylo jméno vydavatele na obálce i na titulní liste přelepeno.

@ Přemysl Pitter, život - dílo - doba, Sborník referátu a diskusních příspěvku z mezinárodní vědecké konference konané ke 100. výročí narození Přemysl Pittra, Praha 1996, str. 32

 

Zdeněk Brom

Duchovní základy pedagogiky Přemysla Pittra

Přemysl Pitter se ocitl jako radovy voják uprostřed 1. světové války. Nechtěl bojovat, vílku odmítal. Riskoval svůj život, aby dal nemusel zabíjet a dezertoval. Měl být popraven - a přesto si stále stál za svým přesvedčeníim, že nebude bojovat. Život mu zachránil jen náhly útok nepřátelské armády, při kterém uprchl z vězení a dostal se do lazaretního vlaku.

V tu dobu dostal do rukou knihu Lva Nikolajeviče Tolstého "Povídky pro lid" a objevil krasu a hloubku evangelií. Zanedlouho měl sen - vidí sám sebe jako vojáka na zákopech s připravenou ručnicí a nasazeným bajonetem. Spatřuje již toho který si ho vzal za cíil. Hledí na něj a se zděšením rozeznává, že ten, který jde proti němu, má místo uniformy světlé roucho a na hlavě trnovou korunu...

Krátce nato dostal horečky a nemusel na fronte bojovat. V albánske pevnosti Bileco, kam ho zavály jeho další válečné osudy, dostal znovu horečku a krvavý průjem. K tomu Přemysl Pitter napsal: "V horečkách prožívám všechen svůj dosavadní život, i s podrobnostmi, které mi už dávno vypadly z paměti. Ale prožívám i okamžiky blažené, kdy se vymaňuje z pout časnosti a tělesnosti a zjevují se mu věci, které nemohou být vysloveny."

Někdo by jistě mohl namítnout, že jde o blouzněni z nemoci a pouhé halucinace. Přemysl Pitter vsak na základě těchto, abych tak řekl, vhledů, dochází po návratu z války do Prahy k základnímu milníku svého života: "Přemýšlel jsem, co je vlastní můj úkol. Po všech těch náhodách, které mi za války zachránily život, jsem dosel k poznání, ze můj život nepatří už mne, a tak jak jsem hledal, čemu se mám věnovat," napsal ve svém životopise.

V živote Přemysla Pittra nastal zlom. Vzdal se života, tak řečeno, pro sebe. Odloží jakoby své sobecké já. Komu a čemu však svěřuje Přemysl Pitter svůj život? Ve svém životopise cituje Tomáše Garrigua Masaryka: "V náhodu nevěřím, musím věřit v prozřetelnost, která řídí vývoj světa a lidstává kohokoli z nás." Přemysl Pitter tak přijal vědomě poselství evangelií a chce žít pod vedením Božím pro jiné lidi. Je zde viditelný vliv evangelii, která praví: "Vezmi svůj kříž a následuj mne."

Vidí před sebou celou řadu úkolů, která je třeba řešit, aby byla zde na zemi nastolena spravedlnost. Jak je řešit, to již Přemysl Pitter ví. Jeho slovy řečeno: "Jediné v duchu širším a vyšším, v duchu opravdového křesťanství, které vsak znamená kříž, oběť."

Krátce nato Přemysl Pitter studoval bohosloveckou fakultu, kde je vsak nejvíce zaujat Janem Husem, kterého později označil jako mezník novověku, když se odvolal při své při v Kostnici k ne pozemským autoritám, ale přímo k Bohu. Dále Petrem Chelčickým, ale především Janem Milíčem z Kroměříže a jeho kazatelským a vychovatelským dílem. Když jeho dílo studoval, cítil se, podle vlastních slov, jakoby převtělen do doby Karla IV.

Teoretické studium jej vsak dlouho nezajímalo. Věděl, ze se musí vrátit zpět do reálného života, který byl provázen řadou "náhod". Například za války je gestapem předvolán k výslechu do Petschkova paláce, odkud se vrátí živ jen málokdo. Loučí se se známými a balí si osobní věci, protože předpokládá, že bude uvězněn. Při výslechu je obviněn z toho, že pomáhá židovským rodinám, což tehdy znamenalo trest smrti. Přemysl Pitter však nezapírá a pouze vyšetřovatelům říká: "To je pravda, ale z lidského hlediska mne však jistě pochopíte." Nastává chvilka ticha a poté je Přemysl Pitter propuštěn. Dá se říci - náhoda. Jenže těchto náhod bylo příliš mnoho. Počínaje záchranou před popravou za dezerci za 1. světové války, přes vylíčený příběh z Petschkova paláce k přechodu do emigrace, kdy při přejezdu do Západního Berlína nebyl jinak přísnou policií kontrolován pouze a jedině Přemysl Pitter atd...."

@ Přemysl Pitter, život - dílo - doba, Sborník referátů a diskusních příspěvků z mezinárodní vědecké konference konané ke 100. výročí narození Přemysl Pittra, Praha 1996, str. 24-25

Miroslav Matouš
Duchovní odkaz Přemysla Pittra

Když jsem před mnoha lety hovořil s Přemyslem Pittrem o jeho duchovním zaměření, řekl mi přibližně toto:"Byly a jsou pokusy mne někam zařadit. Ale já se do žádného šuplíku nesrovnám. Z každého mi vyčnívá nějaká ta ruka nebo noha."

Domnívám se, že tato jeho vlastní charakteristika, jej velice dobře vystihuje. Nezařaditelnost patři k podstatným rysům Pittrovy osobnosti.
Být zařazen znamená být vyměřen a vymezen, být uznáván, mít jisté filosofické či teologické znaky, patřit k určité škole. Být zařazen může ovšem znamenat i být zabydlen, ukončen, oklasifikován nebo dokonce být vyřízen.

Avšak nebýt zařazen či nezařadit se má také svůj zápor: Může to znamenat být vyřazen nebo alespoň nebýt uznáván. Člověk, jenž se nehledí a nehodlá zařadit se dostává do nebezpečí být prohlašován zařazenými za úchylkáře nebo i bludaře.

Pokud jde o Přemysla Pittra, býval pro své samostatné pojetí viry v Boha pravověrnými odmítán a odsuzován.

Je známo, ze nejsilnější dojmy pocházejí z dětství. Sledujeme-li Přemyslův život, vidíme z jeho záznamu, jak hluboký vztah mel od útlosti ke zvířatům. Čteme o jeho přátelství s hlídacím psem u boudy a s žabkami u rybníka i o soucitu s netopýrem, přibitým na vrata stodoly a s podřezávanou husou. Jak si nepřipomenout slova apoštola Pavla: "Celé tvorstvo čeká, až se Boži synové zjeví ve slávě. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno pomíjejícnosti, avšak ne z vlastní vůle, ale kvůli tomu, který si je podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje, že i ono bude vysvobozeno z porušení, to k účasti na svobodném, které oslavením nabudou Boží děti. Víme přece, že celým tvorstvem jde jediný vzdech a všechno tvorstvo že svírá bolest až doposud" (Římanům 8, 19-22 P)
I pro svůj laskavý vztah ke zvířatům se Přemysl Pitter v dospělém věku stal zásadním vegetariánem a daleko později napsal v básni verš, za který by mohl být obviněn z pantheismu:

"My poznáváme tebe ve zraku dítěte. Ty se na nás díváš i okem zvěře."
I v této souvislosti rozuměl Přemysl Pitter věčnému určení života. Napsal o tom: "Člověk si sestrojil theorii, zdánlivě velice příznivou ale úplně falešnou theorii, že člověk je pánem přírody. Proto počíná si tak, jakoby celá příroda neměla jiného smyslu, než aby sloužila jeho čistě sobeckým zájmům: chce, aby mu ve všem sloužila, aby mu byla pokořena a otrocky jej poslouchala, snaží se vtěsnat ji do forem jemu milých, využívá ji nemilosrdně a vraždí tisíce živých tvoru nejen ke své výživě, ale často jen ke své zábavě. Takovým způsobem dosáhl člověk toho, že se sám přírodě odcizil a že příroda se mu stala nepřátelskou.

Ano, vyrostly vysoké kultury, které si podmanily vodu, vzduch i zemi, ale až dosud se všechny zhroutily a překrývají místa, kde žil kdysi člověk, chtějící být pánem světa. Až dosud totiž nebyla ani jedna z těchto kultur proniknuta harmonií s Duchem Všechomíra, a proto zanikly všechny a zanikne i naše, nenastoupí-li jediné skutečnou a jedině správnou cestu, to je cestu harmonie s Bohem.

Chce-li kdo nastoupit tuto cestu, musí si především uvědomit, ze není ani on ani souhrn všech lidí pánem přírody, ale její částí, že člověk má naopak harmonicky zapadat do tohoto velkolepého obrazu Přírody, chce-li dosíci svého naznačeného cíle. Jeho rozumové schopnosti mu nedávají práva, aby jich používal na otročení jiných životů a ničení všeho toho, co příroda pracně vybudovala, ale má jich využívat jen v tom smyslu, aby vesmírnou harmonii ještě zvýšil. Člověk má býti starším bratrem a vychovávatelem ostatních tvorů." (Vegetarism pro a proti, 1928, str 25-26)

Přemysl Pitter se stavěl proti pokusům na zvířatech; pokud je mi známo i proti těm, jimiž se zachraňují lidé. Ne tak Albert Schweitzer, člověk se stejně ušlechtilými city ke zvířatům. A přece Schweitzer, lékař, usuzoval takto:

"Ti, kteří podnikají na zvířatech pokusné operace nebo jim naočkovávaji choroby, aby získanými výsledky mohli pomoci člověku, neměji se nikdy uspokojit tím, že jejich krutý čin sleduje cenný účel. V každém případě musí zvažovat, zda je skutečně nutné uložit nějakému tvoru tuto obět pro lidstvo. - Je také zločin, jsou-li zvířata podrobována mučení jenom proto, aby se studentům demonstrovaly obecně známé fenomény. Právě proto, že zvíře jako pokusné zvíře poskytuje svou bolestí tak cennou službu trpícímu člověku, vytvořil se nový vztah solidarity mezi ním a námi. Z toho vyplývá pro každého z nás nutnost prokazovat živému tvoru všemožné dobro." (A.Schweitzer: Nauka úcty k životu, str. 65-66)

Vidíme, ze se do rozporu dostávají stanoviska jinak velice blízká, jejichž zastánci jsou Schweitzer na jedné, Pitter na druhé straně. Myslím, že hledisku Pittrovu, které jsme se pokusili rozvést, dává postup této civilizace za pravdu...

@ Sborník Nadace Přemysla Pittra a Olgy Fierzové, Praha 1995, str. 66-67

V.

Německý filosof Feuerbach řekl: Man ist, was man isst. (Člověk je takovým, jaké jest jeho jídlo) Nestane se sice doslovně vepřem, kdo se živí vepřovinou, ale není pochyby, že požívání masa má skutečný vliv na utváření povahy člověkovy.

Východní moudrost řeší tuto otázku naprosto přesně, tvrdíc, že rostlinná potrava je od podstaty lidského těla příliš odlišná, různorodá, kdežto těla zvířat mají velice mnoho shodného nebo alespoň podobného s tělem lidským. U rostlin vidíme jen náběhy a zárodky něčeho, co bychom mohli nazvat duševním životem, kdežto o zvířatech víme, že mají plně vyvinutou duši citovou a musíme připustit u nich už první náběhy k činnosti rozumové. Proto je působení těl zvířecích, ovlivněných nad to i jejich sférou citovou, jistě mnohem hlubší, než působení rostlin, člověku úplně cizorodých.

Mojžíš, který ve svém zákoně dal Židům tolik ochranných opatření sociálních, hygienických, právních a mravních, zapověděl jim užívat masa pánve a zadních končetin zvířat, přes to, že právě na kyčlích jsou nejkompaktnější kusy čistého masa. Nelze pochybovat, že při tomto nařízení spolupůsobila i představa, že tato část těla, poněvadž se nalézá v přímé souvislosti s pohlavními ústroji a snad i defeaekací, zdála se Mojžíšovi býti nečistou; pravděpodobně obával se jejího neblahého vlivu na vývoj svého národa a proto požívání její úplně zakázal.

Vrátíme-li se ještě k biblické legendě o stvoření světa, vzpomeneme si, že Bůh určil člověku za potravu plody stromů a bylin. Když však člověk tak se zvrhl, že bylo nutno jej vyhladit potopou, tehdy řekl Bůh, propouštěje Noe i jeho syny z archy; "Strach váš a hrůza vaše buď na všeliký živočich země a všecko ptactvo nebeské. Všecko, co se hýbe na zemi a všecky ryby mořské v ruce vaše dány jsou." (Gen. 9,2.) Těmito slovy měnil se člověk, který se původně živil plody stromů a bylin, ve tvora maso pojídajícího. Stalo se to tehdy, když opustil původní rajskou prostotu svého života, která byla v souhlasu se zákony, které mu dal Bůh a začal žíti životem hříšným, t.j. tehdy, když přestal žíti po Bohu a jeho zákonu a začal žíti po zákonech, které si dal sám. Chtěl se sám státi pánem přírody místo Boha. Protiklad: rajský život - výživa plody a hříšný život - výživa masem, je tu docela zřejmý.

Na životě jednotlivců i celých národů bývá docela patrný rozdíl ve způsobech jejich výživy. Všeobecně je známo, že Indové, živící se téměř výhradně rostlinnou stravou, jsou národ mírný, který se štítí jakéhokoli krveprolití. Za to Angličané, kteří se živí převážně masem, jsou národem výbojným, který dosáhl vlády nad celým světem a žárlivě hledí, aby si tuto vládu udržel.

Je sice pravda, že mírní, masa nepožívající Indové podlehli anglickému násilí a ztratili svou politickou samostatnost. Právě na tuto okolnost velice rádi poukazují odpůrci vegetarismu jako na jeho stinnou stránku. Ale v posledních letech jsme svědky toho, že tento pokořený, samostatnosti zbavený národ si podmanil celý svět silou a mohutností svého ducha. Jejich básník a mudřec Rabindranath Thákúr, je dnes nejproslulejší osobností na celém světě, lidé čtou jeho básně i filosofické a náboženské traktáty, hrnou se za ním kdekoli se objeví, plni zvědavosti a nadšení. Indická filosofie ovládá mysle celého vzdělaného světa. V poslední době strhl na sebe všeobecnou pozornost Mahatma Gandhi, který svým "neodporováním" zvítězil už v jedné revoluci v Africe a uplatňuje své nekrvavé metody i doma. Zkrátka pokoření, masa se štítící Indové ovládli svými myšlenkami celý svět a nelze pochybovati, že si dobudou dříve nebo později i své politické samostatnosti.

K stinným stránkám masité stravy nutno připočítat i tu její vlastnost, že svádí k alkoholismu, neboť tučné a ostré pokrmy masité tělo přímo nutí k nápojům ostřejším a dráždivějším, než je prostá voda neb mléko. Zkušenost pak nás učí, že všude, kde se objeví alkohol, jsou dvéře otevřeny všem možným neřestem.

Masitá potrava dráždí smyslnost, takže člověku, živícímu se pořádně masem, je těžko udržet pohlavní čistotu, zvláště tehdy, jestliže jeho život je prost fysické práce. Rozvrat pohlavního života v moderní společnosti je hluboký a neobyčejně těžký a nebude možno jej napravit, dokud lidé nezmění způsobu svého života, tedy především výživy.

Nejtěžším omylem je však, že většina lidí zapomíná, že podstatou člověkovou je nejen jeho fyzické tělo, které vidíme a hmatáme, ale i duchovní princip, který v nás sídlí, jehož nevidíme, ale o přítomnosti jeho se můžeme přesvědčiti jen z výsledků jeho činnosti. Mluví-li se o vývoji lidském - jednotlivce i celého lidstva - myslí se pravidelně jen na tělesnou stránku lidskou, t.j. na tělo a na rozumové schopnosti lidské, s ní úzce související. Proto hledají lidé vývoj obyčejně v pokroku technickém, organisačním, zákonodárném a pod., úplně zapomínajíce, že všechny tyto vymoženosti sice pokrokem také jsou, ale všechny nesou v sobě zárodek rozkladu a konce, neboť co dnes je pokrokem, je zítra už nepotřebným přežitkem a co ještě horšího, všechna tato kultura je dříve nebo později určena k zániku. Neboť Sahara, poušť Gobi, rozvaliny středoamerické a rozsáhlé plochy pohřbené oceánem, jsou místa, kde kdysi velmi dávno kvetly veliké a vysoko vyspělé kultury, po nichž nezůstalo než něco rozvalin a střepin...

Proto týká se skutečný vývoj člověkův jen jeho duchovnosti, jakožto stránky nepomíjivé a nesmrtelné. Směr, kterým se má tento vývoj ubírat, nám ukázal Ježíš ve svém kázání na hoře. Tento směr nás vede k úplnému vítězství ducha nad hmotou, která nikterak nemá býti ničena, ale má býti pokořena a má býti přivedena v úplnou poslušnost ducha, má se státi jen jeho ochotným a rozhodně dokonalým nástrojem. Jen tak je možné, abychom se mohli státi syny a nositeli království Božího, jak to žádá Kristus.

Kdo si učiní smyslem svého života úsilí, přiblížit se k tomuto ideálu Kristovu, ten musí velmi pozorně a bedlivě ocenit všechny okolnosti a složky svého života, musí kriticky zvážit velice přesně všechny svoje touhy a cíle, zvyky a zaměstnání, svůj způsob života a také způsob výživy. Přirozeně vymýtí člověk, usilující o království Boží, ze svého života všechno to, o čem se přesvědčí, že je mu překážkou na jeho cestě. Pravděpodobně bude takový člověk zkoumat mezi mnohým jiným i to, který způsob výživy bude pro něj účelnější. Odmítne živiti se masem, o kterém ví, že ho může dosáhnout jen usmrcením živého tvora, který má zrovna tak svoje určité poslání ve vesmíru jako on sám, o kterém ví, že mu usmrcením způsobuje bolest a hrůzné pocity, jimiž porušuje harmonii vesmírnou. Uvědomí si i tu zkušenost, že požíváním masa přivádí do svého těla prvky, které na něj samotného působí neblaze, neboť svou dráždivostí posilují právě jeho tělesnou stránku, o níž ví, že jest mu ji pokořiti a učiniti poslušnou, chce-li dosáhnouti svého vytouženého cíle - onoho niterného - "království Božího". Bude živiti se rostlinami a plody, o kterýchž ví, že jej zbavují všech těchto nevýhod, úskalí a nebezpečí. Ví, že tento způsob výživy může míti za následek jeho dočasné hmotné pokoření, ale na druhé straně jej určitě přivede ke konečnému vítězství ducha. Kdo tedy si postaví za svůj ideál Kristův ideál, ten rozhodně bude nucen zříci se požívání masa jako jedné z vážných překážek na této cestě.

Kristus sám sice nikde nezapovídal požívání masa, ale on nezapovídal ani alkoholismu, on vlastně nezapovídal nic. Masa a alkoholu ani nemohl zapovídat, protože požívání obou udržovalo se tehdy v tak skrovných mezích, že neohrozilo ani sociální, ani tělesnou záhubou a nebylo ani ohrožením cesty ke království Božímu. Za našich dnů stal se alkoholismus chorobou, na kterou vymírají celé národy a pojídání masa hrozí, že se stane druhou podobnou ranou morovou jako alkohol. Ještě jednou je třeba zdůraznit, že Kristus nezapovídal ničeho. On sám jen ukázal ideál - Království Boží - o které máme usilovat a ve velkých rysech naznačoval cesty, kterými se máme za ním bráti. Smysl jeho učení je tichost, pokora, nevinnost dětství a láska.

Je pravda, jak tvrdí mnozí, že v přírodě žije jeden tvor z druhého: býložravec z rostliny, masožravec a člověk z býložravce. Je-li tento způsob výživy přirozený u zvířete, které nemůže nic jiného dělat, než k čemu bylo od přírody uzpůsobeno, pak rozhodně nutno se opřít proti této domněnce u člověka, neboť člověku jsou dány všechny možnosti. On může požívat i rostlin i plodů i masa, člověk si může svou potravu volit úplně samostatně a libovolně. Skutečně to lidé i dělají. Ti, kteří znají jen své tělo a uznávají možnost vývoje jen na hmotném podkladě, jedí maso, radí k požívání masa a když ho nemají, tedy aspoň nepřestávají po něm toužiti. Kteří však v sobě cítí synovství Boží, o kterém tak často mluvíval Kristus, ti usilují o dosažení království Božího tu na zemi a přiznávají jen jedinou možnost vývoje a to v oblasti duchovní. Kdo chce žíti a růsti duchovně, pro toho je velice důležitou pomůckou na této cestě - vzdáti se požívání masa, poněvadž není možno si představit pokolení lidské, rozpalované požíváním masa, že by se někdy mohlo vzdáti své výbojnosti a panovačnosti.

Zkrátka, kdo chce nastoupiti cestu k duchovní obrodě - a to je jedině bezpečná cesta, která nás může vysvobodit ze všech těch útrap a hrůz, ve kterých žijeme - ten najde pomoc téměř nevyhnutelnou ve - vegetarismu. Výživa rostlinná je tedy neocenitelným pomocníkem na cestě ke slunci Ducha.

***

Vegetarismus pro a proti

Přemysl Pitter, 1928

IV.

Člověk si sestrojil theorii, sobě zdánlivě velice příznivou, ale úplně falešnou theorii, že člověk je pánem přírody. Proto počíná si tak, jakoby celá příroda neměla jiného smyslu, než aby sloužila jeho čistě sobeckým zájmům: chce, aby mu ve všem sloužila, aby mu byla pokořena a otrocky jej poslouchala, snaží se ji vtěsnat do forem jemu milých, využívá ji nemilosrdně a vraždí tisíce živých tvorů nejen ke své výživě, ale často jen ze svévole a k své zábavě. Takovým způsobem dosáhl člověk toho, že se sám přírodě odcizil a že příroda se mu stala nepřátelskou.

Indický básník Thákúr nazval naši kulturu kulturou zdí, protože skutečně vyrostla v kamenných zdech městských, které člověka úplně odcizily jeho pravlasti - přírodě. Následkem tohoto odcizení jsou nezdravé výrostky naší kultury, projevující se v mravní zvrácenosti, sociálních chorobách, přecitlivělosti, změkčilosti atd. Přes všechny tyto pohromy, které hluboce otřásají pokolením lidským v samých jeho základech, člověk přece nikdy nedosáhl svého snu, stát se skutečným pánem přírody, spoutat ji úplně svou vůlí. Ano, vyrostly vysoké kultury, které si podmanily vodu, vzduch i zemi, ale až dosud se všechny shroutily a písčiny pouští a vlny oceánů překrývají místa, kde žil kdysi člověk, chtějící býti pánem světa. Až dosud totiž nebyla ani jedna z těchto kultur proniknuta harmonií s Duchem Všehomíra a proto zanikly všechny a zanikne i naše, nenastoupí-li jedině skutečnou a jedině správnou cestu, t.j. cestu harmonie s Bohem.

Chce-li kdo nastoupit tuto cestu, musí si především uvědomit, že není ani on ani souhrn všech lidí pánem přírody, ale její částí, že člověk má naopak harmonicky zapadat do tohoto velkolepého obrazu Přírody, chce-li dosíci svého naznačeného cíle. Jeho rozumové schopnosti mu nedávají práva, aby jich používal na otročení jiných životů a ničení všeho toho, co příroda pracně vybudovala, ale má jich používat jen v tom smyslu, aby všehomírnou harmonii ještě zvýšil. Člověk má býti starším bratrem a vychovávatelem ostatních tvorů.

Z tohoto stanoviska vycházeli mnozí velcí učitelé náboženští, jako na př. Buddha, který zákon lásky rozšířil i na všechno živé tvorstvo, pravě: "Nebudeš ubližovati žádnému tvoru živému". Tedy nejen člověku, ale i zvířeti. Vyznavači Buddhovi tento zákon skutečně dodržují, zvířatům neubližují a proto jich ani nejedí. Známy jsou překrásné legendy i o křesťanském světci Františku z Assisi, který zvířata nazýval svými bratry a sestrami, kázal jim a vyzýval je, aby i ona velebila Boha. Jisté je, že člověk, řídě se svým přirozeným pudem, cítí ke zvířatům lásku, cítí ji neméně i zvířata k člověku, která vedle toho cítí k němu i svou podřízenost.

V tom směru nám může býti vzorem poměr, jak jej popisuje bible v líčení rajského života. Skutečně vypravují cestovatelé, kteří přišli do krajin, do nichž lidská noha ještě nevstoupila, že zvířata se člověka nebála, ale také mu neubližovala, prostě zvědavě si prohlížela nového tvora, dosud jim neznámého. Tento rajský poměr porušil člověk svými zbraněmi.

Domácí zvířata člověka často vroucně milují, podřizují se úplně jeho vůli, oddaně snášejí s ním jeho osudy. Bojícího se nebo plašícího koně upokojí často jen lidský hlas. Pes dovede zachránit život člověka i s nasazením svého vlastního života. Zvířata často se utíkají ve svých bolestech nebo úzkostech k člověku, a člověk, pokud může dává jim ochranu i pomoc. Mnoho lidí zvířata skutečně miluje. O lásce člověka ke psům, kočkám, koňům netřeba se ani zvláště zmiňovat, ale člověk miluje často i ona zvířata, která později zabíjí, aby jich užil jako své potravy. S jakou láskou na př. vychovává hospodyně mláďata všeho druhu hospodářských zvířat; často je nucena tuto lásku projevovat i sebezapřením a obětavostí. Známý je láskyplný poměr dětí k mláďatům zvířat a pod. Překvapuje jen to, kterak mizí láska člověkova, když zvířata dospějí určitého věku a člověk v nich už nevidí tvorů, hodných své lásky ale jen předměty k ukojení své touhy po nasycení a požitku. Táž hospodyně, která se mazlí s malými housátky jako se svými dětmi, později, když housata dospějí, úplně zapomíná na svůj krásný, původní poměr k nim, ale za živa z nich odírá peří a později, když se chystá je zabíti, připravuje je opravdu mučivým a nelidským způsobem na smrt. Krmí je totiž násilně při úplném zamezení pohybu, jen aby dosáhla co největšího ztučnění své ubohé oběti a ani při tom netuší, že takto ztučnělá husa je těžce nemocný tvor, neboť všechny její ústroje, zvláště játra, jsou tukově degenerovaná. Táž choroba bývá u člověka provázena těžkými útrapami, jimiž ovšem trpí i husa, ale člověk je zúmyslně přehlíží anebo si je falešně vysvětluje, na př. dušnost žízní. Tak těžce nemocné zvíře se počítá za zvláštní lahůdku.

Zrovna tak převrácený je poměr člověka a koně. Kůň slouží po celý život člověku věrně a oddaně, ale místo, aby se dočkal konečného vděku člověkova, bývá prodán řezníkovi a sněden.

Směšná je námitka, že by nebylo tak pěkné, vidět selský dvůr bez drůbeže. Vždyť drůbež tam může býti a žíti dále, ale aby snášela vejce a ne aby byla usmrcována. statně jsou lidé, kteří se v zimě starají o ptactvo polní, zahradní, lesní atd. a vypadá to okolo jejich domu velmi vesele, ač nikomu nenapadne, tyto švitořivé strávníky pobíjet. Ani blech a štěnic by nebylo potřebí zabíjet, kdyby všichni lidé dbali plně čistoty.

Velmi mnoho lidí jí s chutí mnoho masa, ale nedovedou sami zvíře zabíti. Používají k tomu důsledně cizí pomoci. Je v tom velká nesrovnalost. Takový člověk vidí v živém zvířeti tvora cítícího a do jisté míry i myslícího, proto se neodvažuje na něho vztáhnouti ruku. Ale v pečeni na talíři už tohoto živého a cítícího tvora nevidí. Při pohledu na strom, obsypaný ovocem, sbíhají se člověku sliny v ústech. Pochybuje, že by se našel člověk, kterýž by měl týž pocit při pohledu na pasoucí se krávu.

Jiní zase úplně přehlížejí nebo zapomínají, že zvířata mají tak dokonale vyvinutý cit a smysl pro bolest jako my a že pud sebezachování je u nich neméně silný jako u nás. Zapomínají, že zvířata jsou skutečně naši mladší bratři, kteří i uznávají zvláštní, jim nedostižitelné vlastnosti člověkovy a ochotně se před nimi sklánějí. Člověk však se dopustil těžkého omylu tím, že tohoto dobrovolného pokoření se zvířete nepoužívá k jeho povznesení, ale právě naopak, zvíře úplně vykořisťuj ke svým sobeckým účelům, neštítě se ani jeho vraždy.

Kdo pozoroval zvířata vedená na porážku, přesvědčí se velice brzo, že zvířata tuší dobře, co se s nimi má státi, neboť často bývají naplněna děsem a hrůzou před smrtí, která se jeví urputným odporem ke vstupu do budovy porážky. Řezníci jsou nuceni nezřídka sváděti těžké zápasy s nimi a žel Bohu, používají k nim prostředků velmi bolestných a surových, na př. vykroucení ocasu. Ještě strašnější okamžiky je ovšem čekají v místnosti samé, kde vše páchne čerstvou krví a smrtí.

Tento děsivý předsmrtný strach nemůže zůstati bez vlivu na tělo zvířete. Nelze pochybovat, že jako u člověka, který se octl v podobné situaci, vznikají v těle těžké změny rázu destruktivního (rozrušivého) a tudíž chorobu vyvolávajícího. Podobně jest tomu i v těle zvířecím. Tyto změny, stupňované ještě hnilobnými pochody, kterých bývá potřeba, aby maso bylo potřebné měkkosti a stravitelnosti, nemohou zůstati bez zlých následků pro tělo člověka, který se trvale živí masem takto získaným.

Člověk tedy, požívaje hnijícího masa zabitých zvířat (Tolstoj by řekl hnijících mrtvol zvířat), poškozuje své vlastní tělo. Vedle toho se člověk tak zapomněl, že zneužívá svého povýšeného postavení, které mu přiznávají i zvířata sama svým dobrovolným pokořením se, k hrubým vraždám, ve kterých jde tak daleko, že někdy vraždí jen pro svou zábavu a k nelítostnému vykořisťování. Tím zatěžuje svou vlastní duši a znesnadňuje svou dráhu vývojovou, neboť ono dobrovolné poddanství zvířat má docela jiný smysl, než jaký se mu přikládá. Člověk má tyto pokorné mladší své bratry podle možnosti k sobě povznášet, ulehčovat jim jejich těžkou cestu vývojovou - a ne jejich oddanosti sobecky využívat.

Mnozí lidé, slyšíce vegetariány mluvit o citu zvířat, vzpomínají toho, že i živá rostlina cítí, takže by člověk neměl vlastně ani jí způsobovat bolest. Do jisté míry mají pravdu. Je sice podstatný rozdíl mezi plným vědomím zvířete, které se v mnohém směru blíží plnému vědomí člověkovu, a stavem neuvědomělé citlivosti rostliny. Chce-li však kdo býti tak citlivý, pak nutno prostě opakovat, co jsme už jednou řekli, že přirozenou výživou člověkovou jsou plody: obilniny, luštěniny, ovoce a třeba i brambory. Většina plodů obsahuje výživné látky, potřebné k naší výživě, které jsou soustředěny v poměrně malém množství hmoty. Plody nejsou obdařeny skutečným, vědomým životem; v nich je život utajený, který se křísí k plnému, vědomému životu teprve klíčením. Požívá-li tedy člověk plodů, nezpůsobuje tím bolesti naprosto nikomu.

Jedlíci masa mluví i o bezbolestné smrti, kterou by mohla moderní technika připravit na smrt odsouzeným zvířatům. Ale smrt, bolestná či bezbolestná, zůstává smrtí vždy. Bojí se jí každý živý tvor. A kdo se jednou zabýval hlubšími příčinami bytí našeho i celého světa, ten pochopí, že nikdo z nás nemá práva bráti život druhému člověku, jak tomu učí i křesťanství, ale nemá práva zbavovat života ani zvířata, jak tomu učí buddhismus. My všichni - lidé i zvířata - přišli jsme na tento svět, abychom naplnili jistý úkol. Tolstoj tento úkol naznačil velice případnými slovy: abychom sloužili Bohu a člověku. Pravidelně se však zapomíná, že i tato zvířata, tito naši mladší bratři, přišla na svět, aby naplnila svůj úkol. I ona žijí svým osobitým vývojem, který spěje vždy výš. Východní filosofie dokonce učí, že v koloběhu světů dospějí i ona jednou lidské důstojnosti. Proto je potřebí nechat i zvířata žíti jejich individuálním životem a napomáhati jim k jejich duševnímu vývoji. Potom ovšem pochopím, že člověk nemá práva tento vývoj násilně přerušovat. Ve svém bludu, že je pánem přírody a korunou tvorstva, osobuje si člověk právo vraždit, místo aby láskyplně pomáhal a sloužil.

Ahoj,

chtěl bych Vás upozornit na rozhovor s Michalem Kolesárem, na který jsem narazil na stránkách České televize. Michal se považuje za anarchistu a zastává názor, že chovným zvířatům byla svoboda neprávem ukradena a proto není nezákonné tato zvířata 'krást' a vypouštět na svobodu. To také činí. Přestože všechny názory, které v rozhovoru zazněly nesdílím, považuji rozhovor za zajímavé téma k zamyšlení nad otázkou svobody, zákonů, práv zvířat apod. Některé myšlenky jsou dostupné v PDF brožurce Neubližuji, kde nemusím, které je ke stažení zde.

Ahoj Merozko,

no neni to nekdy lehke vid? Vidim, ze bys mela opravdu rada veceri bez masa a cesta, jak toho dosahnout, alepson jak jsi o ni zacala uvazovat, zni temer jako z detektivky , ja si ale precejen myslim, ze by to melo jit jeste jinak, primo. Mas nejakou predstavu o tom co je spravne, veris tomu, citis to tak, a stejne jako jsi to popsala nam (celemu svetu ), by to slo rict i rodicum. Pises, ze nechces videt na stole zadne maso vykoristovanych zivrat. Ja si vzpominam kdyz jsem jednoho krasneho dne, v 19ti letech, prisel domu s hotovou veci, ze maso uz jist nebudu, tak rodice se nejdrive podivovali, mozna se o mne zprvu trochu bali, precejen o realnem vegetarianstvi se bezne prilis nevi, ale zaroven nic nenamitali a respektovali mne. Neoznamoval jsem jim to nijak prilisne sebevedome ci arogantne, spise skromne, ale zaroven jiste, jako novou vec, kterou jsem pro sebe objevil a chtel bych ji tak mit. A tak bych ti poradil, tedy pokud jde o tvoji veceri, zkus jim to normalne rict, jako se bavite o jinych vecech, tvych pranich, preci i o tech oni radi naslouchaji, chteji vedet, co te zajima, jake mas sny.. a mozna to dokazes rict tak, ze to vubec nebude znit divne, zkratka jako jakakoli jina vec, kterou je treba vyresit. Uvidis, mozna budou namitat, pak jim to vysvetlis jeste dal a bud ti vyjdou vstric nebo si prosadi svou. Pak se muzes rozhodnout dal, i kdyz nakonec maso skonci na tvem taliri, neni to prece konec sveta, neco proc si kazit vanoce, ci proc se na ne zlobit, maji to tak a mysli to s tebou dobre, a mozna jen strach o tebe projevuji tak, ze te chteji ochranit pred necim, co je jim nezname a pusobi mozna nebezpecne. A i tady jim muzes vysvetlit proc vecere bez masa nebezpecna neni. Jednou budes mit moznost udelat si vanoce po svem a pozvat je treba na veceri se Smakounem. Tak Ti drzim palce a hezky si to uzijte!

Příčiny Hitlerovy diety
"Medical Casebook of Adolf Hitler", Leonard and Renate Heston, William Kimber & Co, 1979, ISBN 0 7183 0436 5. (Leonard Heston byl profesorem psychiatrie na universitě v Minesotě. Jeho žena byla německy mluvící registrovanou ošetřující sestrou. Kniha byla sestavena na základě informací získaných průzkumem německých archivů s cílem popsat Hitlerovu zdravotní minulost.
 
Adolf Hitler začal počátkem 30. let pociťovat silnou ochromující bolest v pravé horní části břicha. Tato bolest se ozývala brzy po jídle a A.H. při ní obvykle opouštěl místnost. Někdy se "poté, co křeče odezněly" vrátil, někdy se nevrátil vůbec, popisuje Albert Speer. "Bolest přichází po každém jídle!", stěžoval si A.H. podrážděně. Bolest se někdy ozvala už při jídle, potom A.H. viditelně ztrápen odcházel od stolu. Také si stěžoval na břišní distensi doprovázenou tupou bolestí a častým říháním. Křeče se zpočátku objevovali bez zjevné příčiny a po čase odeznívaly. Prožíval dny provázené nepřetržitou mučivou bolestí a období týdnů až měsíců bez bolesti. Ty se ale po čase vždy navracely a tento stav pokračoval až do konce jeho života. V té době byl A.H. čtyřicátníkem a nikdy předtím nebyl vážně nemocen. A.H. zajímaly názory ostatních, nikomu se však nepodařilo jej přesvědčit, aby podstoupil náležitá vyšetření, která by vysvětlila původ jeho bolestí. … Postupem času přešel na výstřední dietu, která byla téměř vegetariánská. Nepochybně veden poznáním vlivu jednotlivých jídel na svoji bolest, vyloučil ze své stravy cukrovinky a masa a dále pokračoval s odstraňováním jednotlivých potravin až v jeho dietě zůstala jen zelenina a obilniny. To byla pro člověka proslulého jako milovníka dortů a sladkostí veliká změna. Dokonce I máslo a chléb mu činily potíže. Zwieback, med, houby, tvaroh a jogurt se staly jeho standardní dietou. V té době byly vyloučeny i mléčné produkty a některé druhy zeleniny - zvláště zelí a fazole - ty mu také činily potíže. Přestože poté A.H. několikrát v dietě selhal a bohatá jídla, která měl dříve tak rád, si dopřál, vedl postupně počínaje polovinou 30. let velice přísnou dietu.
Zdroj:  http://www.urbanlegends.com


Vůdce Svatým mužem
Zdroje: Dinshah, J. (1974, January). "Book nook". [A review of Speer, (1970). Inside the 3rd Teich] Ahimsa, p. 11 Meyer, R. (1985). "Was Hitler a vegetarian?" Vegetarian Voice, 12 (2), p. 6

Adolf Hitler nebyl vegetriánem. Jeho osobní lékař mu několikrát ze zdravotních důvodů předepsal bezmasou dietu. Goebels, ministr propagandy, tuto skutečnost převzal a překroutil tak, aby lidé žili v přesvědčení, že Vůdce je dalším svatým mužem - podobně jako za něho byl považován jeho vegetariánský současník Mahátma Gándhí. I když Gándhíův lékař trval na tom, aby užíval ke zlepšení svého zdravtního stavu čaje z vyvařeného hovězího masa, Gándhí odmítl. Hitler doporučení svého lékaře obcházel a své vegetariánství předstíral. Jídal raviolli s kořeněným hovězím masem a rajčatovou omáčkou.
Zdroj:  http://www.urbanlegends.com

"Mezinárodní Vegetariánská Unie přispívala dosud na vydávání esperantského časopisu „Vegetarano", avšak pro malý zájem upustilo se od dalšího přispívání. Usneslo se, že místo něho bude vydávati litografovaný propagační spis, který bude účelnější a také levnější.

Nyní následovaly referáty delegátů jednotlivých zemí:

Deset německých vegetariánských spolků sdruženo jest ve vegetariánském svazu.

Berlínský vegetariánský spolek má 5000 členů má svou knihovnu o 2100 svazcích a v posledních dvou letech absolvoval 2000 přednášek. V samém Německu vychází 125 časopisů s tendencí vegetariánskou.

Zástupce Anglie líčí vzestup vegetarismu v Anglii, kde se pořádá mnoho přednášek. Manchestru pořádají zase více kursů. Činnost Anglických veg. jest dávána za příklad ostatním vegetariánským spolkům.

Zástupce Holandska poznamenává, že vegetarismus v jejich zemi se utěšeně šíří. Vláda vychází vegetariánskému hnutí vstříc. U vojska jest dovoleno vegetariánům stravovati se soukromě a vyplácí se jim příslušné stravné. Členem se může státi pouze ten, kdo je vegetariánem nejméně 1 rok. Zařídili si zvláštní ústav pro zkoumání vegetabilních potravin a propagační kancelář. Často také přednášejí rozhlasem.

Norský veget. spolek byl založen v roce 1903 a jako stát ležící příliš severně má nepříznivé podmínky pro vegetarismus. Pořádá pravidelně měsíční schůze.

Rakouský vegetariánský spolek založen byl v roce 19007. Již v r. 1882 začal se tam péci plnozrnný chléb, zvaný Grahamův. Vegetarismus se v Rakousku Vyvíjel těžce. Zástupce Rakouska doufá v příznivější obrat. Poté byla přijata resoluce proti válkám a proti zákazu přednášení dra Udeho.

Polští vegetariané jdou podle slov delegátových více směrem mazdaznanským. Pořádají výstavy, mají své kiosky, vydávají časopis „Mazdaznan". mají spojení s dr. Součkem z Prahy.

Zástupce Švédska, p. Saxon praví, že jejich vegetariánský spolek čítá 1200 členů. Jejich práce jest společná a cílevědomá. Vláda jim také přislíbila, že pokud to poměry dovolí, sníží event. zruší clo na ovoce. V 55 různých ústavech podávána je vegetariánská strava. V mnohých zahradách zavedeno jest elektrické zahřívání půdy.

Ve Švýcarsku jest vegetarismus velmi rozšířen, leč vnější činnost jest méně aktivní.

Zástupci sudetských Němců z ČSR, p. Dür, líčí vývoj vegetarismu ve svém kraji a uvádí, že jejich časopis „Reformblatt" jest vydáván nákladem 17.000 výtisků. V Kamenickém Šenově mají ozdravovnu, která byla letos rozšířena a mnohé osoby, které tam byly na léčení, staly se vegetariány. V Chomutově byla zřízena vegetariánská kuchyně.

V Maďarsku jest vegetarismus hojně rozšířen a vyvíjí se slibně.

Zástupce Argentiny praví, že vegetarismus v Americe jest také velmi rozšířen a oceňován.

Za čsl. spiritisty se sídlem v Radvanicích podal br. Kroczek velmi obšírnou zprávu, v níž uvedl program spolku „Bratrství". (Po ukončení tohoto referátu vystoupil p. Schnitzer z Warnsdorfu a prohlásil, že slezští spiritisté poznáním spiritismu došli k vegetarismu, on zase poznáním vegetarismu dospěl k spiritismu. Tímto prohlášením známého vůdce sudetských vegetariánů bylo nám projeveno mimořádné uznání.)

Následující den t. j. 13. VII., byl určen k zájezdu do Potsdamu a Mahlova. Ráno o půl 8. vypravili jsme se v 5 poštovních autobusech (asi 200 osob). Jeli jsme asi 2 hodiny krajem Berlína směrem k Mahlovu, kde se nachází Priessnitzovo sanatorium a kam jsme dojeli před 11. hod. Tam nás uvítal ředitel sanatoria, který ve své přednášce líčil vývoj přírodoléčby v Německu po vzoru Priessnitze. Na to tamní lékař vykládal způsob léčby v ústavu. Po prohlídce sanatoria odjeli jsme do Potsdamu. Město má 70.000 obyvatel, jet velmi isté a krásné. Jeho okolí se zámkem Sansuci, rodištěm to bývalých pruských vládců, lze zařadit mezi pohádkové kraje. O půl 4. jelo se zpět. Na zpáteční cestě zastavili jsme se u jezera poblíž Potsdamu, kde se někteří osvěžili příjemnou koupelí v chladné vodě jezera.

Do Edenu dorazili jsme po 7. od. večerní. Po návratu konalo se loutkové představení a po něm přátelská zábava na rozloučenou.

Dne 14. VII. odjížděli jsme do Hamburku. Při odjezdu rozloučili jsme se srdečně s obyvateli Edenu. Bylo nás celkem 48 a do Hamburku dorazili jsme v 1 hod. odpol. Tam byli jsme očekáváni a fotografováni hned u nádraží. Zvedli nás do vegetariánské restaurace, kde jsme za dosti mírný obnos slušně poobědvali. Po obědě odebrali jsme se do přikázaným nám hotelů. O půl 8. večer konala se přednáška p. Dr. Udeho. Byla to tatáž přednáška, kterou měl v Edenu. Po dru Udem promluvil sanitní rada dr. Bonne z Hamburku, který mezi jiným pravil: Jsem star 73 let a jsem stále ještě aktivně činný jako praktický lékař. Od časného rána až do pozdní noci a často i v noci konám svou povinnost při své denní vždy stejné stravě, skládající se z ovesných vloček, mléka a ovoce. Nikdy jsem nechuravěl. Dále uvádí, kolik jeho mladších kolegů, kteří se vysmívali z jeho životosprávy, odešlo již na onen svět. Půl století již poukazuje na to, aby každý zreformoval svou životosprávu ve smyslu vegetarismu. Vzdor naší vyspělé kultuře hyne lidstvo v masách v časném věku. Svou řečí kloní se k racionelnímu využití půdy pro novou reformu života.

Dále vykládá různé zážitky u pluku, u něhož byl lékařem v době válečné. Staral se vždy o to , aby lidé měli dostatek zeleniny. Jednou dal připravit na stůl různé lesní byliny a plody. Za to dostalo se mu od různých důstojníků nadávek za takové „Schweinefutter", avšak brzy uznali jeho dobrou snahu, protože u dotyčného pluku na infekční nemoce nikdo neonemocněl, kdežto u jiných pluků zmírali vojáci v houfech na skorbut následkem nedostatku zeleniny.

Poukazuje na nesprávná názor, že při onemocnění tuberkulosou jest nutno pojídati maso. Probírá pak činnost našeho organismu, výměnu buněk, zejména mozkových, při čemž blahodárně učinkuje strava vegetariánská. Poukazuje na to, že člověk holdující nejen masu, ale také alkoholu a nikotinu svévolně vraždí. Lituje toho, že státníci jsou tak nevědomí, že ukazují lidstvu špatné cesty. Apeluje na krále, státníky a žurnalisty, aby se vzpamatovali a poukázali na to, jaká je to pošetilost požívati maso, alkohol a tabák.

Přednáška tato byla velmi obšírná a tím více působila, , že ji přednesl významný a vážený člen zdravotní a odborník na slovo vzatý. Přejeme p. dru Bonnemu mnoho zdaru v boji za ušlechtilou myšlenku životosprávy. Takových lidí mělo by býti více!

Po přednášce, která trvala do půl 11., rozešli jsme se do svých bytů a příštího dne časně zrána pokračovali jsme v prohlídce města. V otevřených autobusech shlédli jsme zajímavosti města. V přístavu prohlédli jsme si také skladiště, ve kterém se nacházelo několik set tisíc beden jižního ovoce. Podél přístavu táhnou se v délce asi 75 km. Některá jsou ž 85 m široká a 30 m vysoká. Z toho si můžete učiniti představu o rozměrech hamburského přístavu. Nalézá se tam také hřbitov 960 německých válečných lodí, které musely býti na základě mírové smlouvy zničeny.

V 10 hod. nasedli jsme na loď na okružní cestu přístavem, která trvala do půl 2. hod. Prohlédli jsme si velký zaoceánský parník, který se nazýval „Monte Sarmento". Byl 162 m dlouhý, 24 m široký a pojal 2600 osob. Byli jsme také přítomni odjezdu velkého parníku „Monte Rosa", který jel na 10timěsíční cestu kolem světa. Nejmenší poplatek na tomto parníku byl za 1 osobu 2000 dolarů (66.000 Kč).

Dále jsme si prohlédli mořský tunel pro povozy a pěší, který jest při odlivu 25 m pod hlad. mořskou. Tento tunel spojuje oba břehy přístavu. Jsou to vlastně tunely dva. Jeden pro dopravu tam a druhý zpět. Takové průchody jsou v Hamburku 2.

Následoval oběd.

Večer byl uspořádán slavnostní večírek.16.VII. byl pořádán zájezd parníkem na Blankenese a prohlídka světového Hagenbeckova zvěřince. Tohoto zájezdu jsme se již s br. Kroczkem nezúčastnili a odjeli jsme večer v 7 hod. domů.

Dojmy, které jsme na kongresu zažili nevymizí dlouho z naší paměti a mohu směle říci, že nejenom nám, ale všem účastníkům budou vzpruhou v boji pro vegetarismus. Za celé toto uspořádání kongresu nutno vzdáti dík všem tamním činitelům, zejména p. Bartesovi, který byl duší celého podniku.

Na sjezdu bylo dobře pozorovati, kterak v řadách vegetariánů a to i těch, kteří stojí více na základně materialistické, vzrůstá zájem o náboženství člověka, což konečně pro dobrého pozorovatele není ničím novým, neboť tento ví, že vegetarismus sám představuje krok kupředu ve směru duchovního vývoje a proto zájem o věci, názory a zájmy vyššího rázu dostaví se docela určitě." 

 

Konec

 

"Po divadle konala se vegetariánská národní slavnost, na níž byly předváděny národní tance, hry, zpěvy, umělecké loutkové divadlo, ukázky tělocviku atd. V sále spolkového domu  byla sehrána jednoaktová opereta „Rodiče na návštěvě“, která byla velmi pěkně podána.

11/VII Na místě, kde byla předešlého dne předváděna div. hra „Apolonius z Tyany“, konaly se veškeré přednášky.

Předseda p. Schnitzer Zahajuje dnešní den kongresu pozdravem, děkuje dr. Udemu a všem ostatním za jejich krásné proslovy minulého dne.
           
První z hlavních řečníků dr. Ude vítá přítomné, těší se z tak hojné účasti a praví, že všichni národové prožívají v dnešní době pekelnou dobu proto, , že  nedbají přírodních resp. kosmických zákonů, následkem čehož povstává chaos  v životě lidském. Zdůrazňuje, že ze všech zákonů jest zákon absolutní mravnosti nejvážnější. Tento zákon nestrpí žádného kompromisu. Pro každého člověka platí jen buďto „smíš“ anebo „nesmíš“. Každý přestupek tohoto zákona nese přestupek sám v sobě. Mámě činiti dobro a navrátiti se k přírodě – vegetariánské životosprávě. Vegetariánství není jen otázkou žaludku, nýbrž také otázkou mravní či estetickou. Aby se tato otázka mohla u všech národů probojovati, shrnuje DR. Ude její podmínky v následujících 7 bodech.

1. Bůh stvořil svět pro lidi, aby všichni mohli řádně a dostatečně žíti

2. Každý bez rozdílu má přímý nárok na půdu

3. Mravně bezúhonnou prací získá člověk vlastní državu

4. Přebytky jest povinnen každý podstoupiti těm, kdož nic nemají a dělníkům platiti řádné mzdy.

5. Každý člověk má pracovati

6. Škodlivé produkty nemá nikdo vyráběti

7. Nikdo nemá práva zneužíti vlastnictví. Lidé si nemají nechat líbit, aby byli využitkováni jako otroci; stát jest pro lidi, nikoli lidi pro stát.

Dále vypočítává dr. Ude, že kdyby byla jen orná půda na celé zemi na každého člověka stejnoměrně rozdělena, připadlo by na hlavu 8 ha nepočítaje v to louky a lesy. Nabádá k bezohlednému potírání pijáctví a kouření. Nemáme trpěti, aby kuřák vedle  nás nám otravoval vzduch. Za ty ohromné miliardy, co lidstvo ročně prokouří a propije,  mohlo by se vystavěti několik settisíc rodinných domků  a chudým rodinám rozděliti. Ke konci své řeči nabádá dr. Ude k milosrdenství ke všemu žijícímu. Nezabíjet zvířata a netýrat je; ani rostlin zbytečně neničit.
        
Pak prohlašuje p. Schnitzer, že se přihlásil předseda berlínského spolku pro ochranu zvířat p. Cesar Rahm a prosí o  slovo, které mu  bylo uděleno. P. rahm vystupuje na tribunu a  děkuje p. dr. Udemu za jeho blahodárnou činnost na poli ochrany zvířat a konstatuje, že nezná horlivějšího a činnějšího bojovníka na tomto poli než je dr. Ude. Dále sděluje, že předsednictvo tohoto spolku se usneslo dr. Udemu uděliti zlatou medaili, kterou mu současně předává. Dr. Ude mile překvapen přijímá vyznamenání, děkuje za ně p. Rahmovi a praví, že je to po prvé v jeho životě, co se mu dostalo za jeho činnost vyznamenání. Doposud sklízel jen nevděk v nejhrubších formách.

Následující řečník p. Bulgakov, bývalý sekretář Tolstého , jest pán velmi milého a sympatického vzhledu. Ve své přednášce vzpomíná smrti Tolstého a říká, že v Rusku to byl Tolstoj, který vzbudil vegetářství. Vypráví  několik příběhů z jeho života, které podávají důkazy o jeho velice vyvinutému citu k nižšímu tvorstvu. Jeden z těchto příběhů uvádím: jedna z příbuzných kněžen velice mu zazlívala a vytýkala vegetarismus. Při jedné své návštěvě u Tolstého spatřila u nohy stou ovázaného věrného psa Tolstojova a na stole veliký kuchyňský nůž. Tázala se, co to  má znamenat. Tolstoj odvětil, že to zvíře je připraveno pro její pochoutku, aby si je jen zabila. Takovým pádným způsobem objasnil svůj názor o vegetarismu a kněžna jej dokonale pochopila. Tolstoj byl vegetariánem se stanoviska etického. Tento vegetarismus vyplynul z jeho názoru na svět. Praví, že vegetarismus jest prvním stupněm k mravnímu zdokonalení člověka. Uvažuje také o otázce, zda vegetarián má požívati mléko a máslo. Dle jeho názoru ano, kdo se však i bez toho obejde a  nahradí tělu tyto látky živinami vegetabilními stejné hodnoty, činí dobře. Celkem vzato, má se člověk  snažiti, aby pokud možno nejvíce splynul s přírodou. Zdůrazňuje však ,že jen vegetariánstvím člověk nedosáhne absolutní dokonalosti. musí stoupati od stupně ke stupni na vysokém žebříčku dokonalosti, na němž jest vegetarismus prvním stupněm.

Ve druhém díle své přednášky vyprávěl p. Bulgakov o vzniku „duchoborců“ v Rusku, kterážto sekta vznikla asi před 200 lety. (Duchoborec – bojovník ducha.) Tito byli vládou a církví krutě pronásledováni, zvláště proto, že odmítali vojenskou službu a veškeré zákony a nařízení, které uznali za nemravné. Již v rusko-turecké válce koncem 18. století odhodili členové této sekty  zbraně a nebyli ani krutými tresty donuceni k boji. V r. 1840 byli duchoborci vládou vyhnáni do nejdrsnější části Kavkazu. Tak měli být úplně vyhubeni. Ale 12.000 duchoborců učinilo v 50 letech z této krajiny nejúrodnější část Kavkazu. Jejich počet stoupl na 21.000. V r. 1899 vystěhovalo se 7366 členů této sekty do kanady. Z tohoto počtu bylo pouze 1500 mužů, poněvadž většina jich byla při vpádu kozáků pobita nebo odvlečena do zajetí. Nátlakem anglického veřejného mínění byl car donucen dáti povolení k vystěhování duchoborců do Kanady. Kanadská vláda  slíbila je sprostiti vojenské služby a také dala pro každého člena sekty 64 ha půdy. A tak tito duchoborci změnili 140.000 ha prérie v provinciích Alberta, Manitoba a Saskačevan v nejúrodnější půdu. Jak jsem již dříve uvedl, byl nedostatek mužů, proto musely i ženy obdělávati půdu, stavěti obydlí, orati (24 do jednoho pluhu). Mužové hledali práci na stavbě dráhy a silnic. Svou  pílí a beznáročností podařilo se jim hospodářsky se povznésti. Již po 19 měsících počali své dluhy spláceti a odmítali další pomocné prostředky. Dokonce mohli svým bratřím na Sibiři poskytovati podporu. Úřední zprávy dokazují, že maximální vydání za jednu osobu měsíčně činilo 2 dolary. Jejich hospodářství zkvétalo a nyní žije v Kanadě asi 15.000 duchoborců a stojí na vysokém stupni vzdělání.

V Rusku jich žije také asi 15.000 a v r. 1921 bylo jim zajištěno sproštění vojenské služby. Sovětská vláda se však těchto duchoborců bojí více než ozbrojené armády a stále vynalézá důvody, aby je mohla vězniti a trápiti. Zatěžuje je nesnesitelnými daněmi, snaží se je tělesně i duševně ubít tak, jak tomu bylo za cara.Tento zápas je hrozný. Utlačování duchoborců je neslýchané. Tito se museli obrátiti ke svým kanadským bratřím o pomoc. Konečně velké shromáždění duchoborců v Kanadě se usneslo poslati do Ruska výpravu, která se má pokusit docíliti od sovětské vlády povolení k vystěhování  duchoborců do Kanady. Tato výprava přišla v červenci 1931 do Berlína, musela však tuto cestu přerušiti, poněvadž nedostala povolení k další cestě do Ruska. Nakonec doufá, že se poměry zlepší a toto pronásledování ustane.

Po p. Bulgakovi ujímá se slova cestovatel p. Zimmermann z Bernu ve Švýcarsku, který procestoval kus světa. Ve své přednášce líčí vegetarismus jako světovou reformu. Poněvadž lidstvo pojídáním  masa odchýlilo se od přírody, čehož následek jest bída,  hospodářský chaos, války a různé  nemoce, nutí takto příroda sama, aby se opět lidstvo  vrátilo k životu přírodnímu. nabádá také k provádění tělocviku, aby tělo nabylo pružnosti. Zkušenosti dneška mají nám býti poučením pro zítřek a podle přesvědčení nutno také žíti. je zásadně proti jednostrannému boji ve vegetarismu a praví, že  je nutno bojovati přesvědčováním a ne násilím. každý spor jde smířením ukončiti.

Ve své přednášce líčí také cesty po pralesích, kde po celé dva roky cestoval beze zbraně a medikamentů. Často se 10 až 14 dnů postil a při tom se cítil šťastným. Pravil, že za pravého vegetariána nepovažuje toho člověka, který musí svou touhu po masité stravě násilím přemáhati. Ameriku líčí jako zemi zamořenou materialismem, avšak zemi , ve které hnutí vegetariánské jest velmi značné. Zvláště indiáni žijí ode dávna převážně vegetariánsky a mezi nimi cítil se velmi šťastný. Tento národ pracuje svými vlastními silami bez pomoci zvířat.

Poukazuje na havajské ostrovy, kde evropská civilisace šířená misionáři byla příčinou úpadku tamnější kultury, natropila mnoho zla, zamořila celé kraje alkoholem atd.

Civilisace evropská donutila také Japonsko k militarismu. S přijetím křesťanství počali Japonci pojídati maso. Líčí tyto jako velmi mírný národ, s nímž prožil krásné chvíle.

O Indech je známo, že jsou  zásadní vegetariáni a brání se houževnatě evropské civilisaci. Poznáváme,  že tito nelpí na hmotných statcích, když 100.000 sedláků opustilo své domovy a statky, aby zahájilo pasivní odpor proti anglické nadvládě.

Zimmermann přiznává se k atheismu, kdežto prof. dr. Ude ve své přednášce hájí stanovisko náboženské a jest věrným stoupencem církve římsko-katolické. Zimmermann odsoudil činnost misionářů mezi domorodci.

Praví: „Podle zkušeností, kterých jsem nabyl dnes, zřizuji si život zítřka. Chci býti prost všech pout a dogmat, které by mne svíraly a činily mou bytost poddanou.“

Dr. Ude cítil se býti dotčen přednáškou p. Zimmermanna, na kterou dosti ostře reagoval. Při vzniklé debatě o těchto přednáškách bylo  viděti, že oba řečníci mají na své straně přívržence. Většina přítomných byla náhledu náboženského.

Po Zimmermannovi přihlásil se ke slovu dr. Oillsali z Turkestanu, který pronesl pozdrav za svou vlast.
         
Pan Schnitzer prohlašuje, že byl dříve také atheistou, dnes ale hájí božství. P. Bulgakov má také námitky proti p. Zimmermannovi a říká, že život náboženstvím stává se lepším.

P. Zimmermann odpovídá, že otázka božství a materialismu musí býti jednou vyřešena. Ke slovu se hlásí p. Bascomba, zástupce britské Západní Indie, který pozdravuje kongres jménem svého národa a prohlašuje, že žádný národ tolik netrpěl jako Afričané. Žádný jiný národ není od přírody tolik důvěřivý a věrný jako oni. Avšak poznáním evropské civilisace, stal se nedůvěřivým vůči bělochům. Zastává se názoru p. Zimmermanna a prohlašuje jej za nejlepšího člověka a přítele, jakého kdy mezi bělochy poznal.

Toho dne večer absolvoval p. Bartes přednášku se světelnými obrazy na téma: „Vznik a vývoj Edenu“

Dne 12./VII. konala se ve spolkovém sále hlavní schůze delegátů IVU. Jelikož tato týkala se více zájmů spolků sdružených v IVU, zúčastnili se jí pouze delegáti a několik málo hostů. Ostatní účastníci kongresu byli na prohlídce města Oranienburku, v továrně na zpracování ovoce nebo debatovali v zahradě v Edenu.

Prof dr. S. Batěk s českou skupinou použil této příležitosti k návštěvě vesnice Rixdorfu, kterou založili českobratrští exulanti. Obec tato nalézá se u Berlína a tvoří samostatnou ves uprostřed moře velkoměstských domů. Nachází se tam pomník Friedricha Viléma I. Na jedné straně tohoto pomníku jest reliefně znázorněn odchod ubohých vyhnanců z vlasti, na druhé straně zase, jak vypadal původní Rixdorf  dnes zvaný Neu Köln. Také pojmenování ulic jako Böhmische Gasse, Johanes Hus Gasse atd. ukazuje na někdejší český živel.

Schůzi delegátů předsedali p. inž. Gumprecht z Berlína, Oluf Egerot z Kodaně a Feix z Warnsdorfu. P. inž. Gumprecht pozdravuje přítomné delegáty a zároveň je představuje. Zastoupeny byly tyto země: Anglie, Estonstko, Finko, Holandsko, Norsko, Švédsko, Rakousko, Polsko, Československo, Maďarsko, Argentina, Rusko, Turecko, Afrika.

Ve svém úvodu děkuje inž. Gumprecht p. Bartesovi, že zprostředkoval a umožnil tento kongres.

Pokladník O. Egerot předčítá roční uzávěrku za poslední 3 léta,  která se schvaluje.

Do předsednictva byli opět zvoleni ústřední tajemník Feix z Warnsdorfu   ČSR., pokladník Oluf Egerot z Kodaně v Dánsku.

Předsedou zvolen byl p. Boredam z Holandska. Jako přísedící byli jmenováni p. Wyatt  z Londýna a p. Bartes z Edenu.

Navrhuje se ustavení následujících  komisí:

Komise pro propagandu,

komise pro výchovu mládeže a sportovního hnutí,

komise pro obstarávání pomůcek reformy života,

komise pro obstarávání umělé kůže, kožešin, usnadnění jejich dovozu,

komise pro praktickou mírovou práci.

Byla také navržena změna stanov. Z dosavadních 3 členů předsednictva rozšiřuje se toto na 5 členů. Každý spolek sdružený v IVU vysílal dosud na kongresy 2 delegáty po jednom hlase, kdežto napříště bude vysílati 1 člena disponujícího 1 hlasem za každých započatých 100 členů.

Největší počet hlasů jest 5.

Roční příspěvek, který dosud činil 1% z příspěvků spolků, pozměňuje se v ten  způsob, že za každého člena budou spolky odváděti IVU 20 hal., počítáno v naší měně.

Nejmenší obnos činí 5 RM (40 Kč).

Nato tajemník Feix děkuje bývalému předsedovi inž. Gumprechtovi, Egerottovi a Bartesovi za jejich intensivní činnost a končí přáním, aby bez rozdílu každý pracoval na společném díle."

Spiritistická Revue, 1932, číslo 10, K.Štěrba, E.Kroczek, díl I/III

"Člověk, jakožto nejpokročilejší tvor na zemi, má užíti svého rozumu a své inteligence k tomu, aby uspořádal svůj život tak, aby v něm bylo co nejméně nesouladu, který jest příčinou rozličných utrpení. Člověk by neměl rozsévati bolest a smrt tvorstvu pod ním stojícímu, avšak on nedbá toho a zvířata krmí jen proto, aby se jimi nakonec sám nakrmil. Tento pochybený životní směr vyvolává bohužel své následky. Dnes již i věda lékařská přiznává stále více a více, že příčina mnohých nemocí vězí v přílišném pojídání masa.

Vegetarismus je pojímán se třech stanovisek: 1) se stanoviska náboženského, 2) se stanoviska zdravotního a 3) se stanoviska etického.

Budhisté, na příklad, nepojídají maso proto, že jim to zakazuje jejich náboženství. Mnozí stali se vegetariány z důvodů zdravotních a konečně jsou lidé, kteří úvahami, literaturou a poučením přišli k vegetarismu, aby osvobodili se ze sféry zvířecí.
Ti, kdož stali se vegetariány na základě všech tří jmenovaných stanovisek, dosáhli širšího životního názoru, neboť chtějí býti zdrávi, chtějí očistiti duši od nižších vlivů a uvésti svůj život v soulad se zákony přírody.

Náš spolek "Bratrství" vložil si vegetarismus hned do svých základů, ač nikdy nebyl žádný z jeho členů donucován k zanechání masité stravy.
Spolek náš také se roku 1927 přihlásil za člena Internacionální Vegetariánské Unie a platí 1% z příspěvků členů do jejího ústředí. Internacionální Vegetariánská Unie (IVU) skládá se z přihlášených vegetariánských svazů a spolků. I jednotlivé osoby mohou se státi členy. Předsednictvo sestává z 5 členů z různých zemí a to: předsedy, tajemníka, pokladníka a dvou přísedících.

Kongresy pořádají se co tři léta na pozvání spolku nebo svazu v některém státě. Letošní kongres pořádal se v Berlíně-Edenu od 9. do 14. července a považuji to za štěstí, že jsem byl opět pověřen i s br. Kroczkem zastupovati náš spolek na tomto kongresu. Když jsem před třemi lety dlel na podobném kongresu v Kamenickém Šenově, myslil jsem si, že sotva se podaří najíti lepší a vhodnější místo pro příští kongresy. Dnes pro prožitých dnech kongresových v Berlíně-Edenu musím přiznati, že tento kongres předčil v mnohém kongres v Kam. Šenově. Nežli budeme líčiti zajímavosti kongresu, zmíním se krátce o Edenu.

Eden jest vegetariánská osada vzdálená od Berlína 3/4 hod. jízdy vlakem (asi 50 km). Čítá 230 čísel a 900 obyvatel. Byl založen za vedením jistého pana Wilhwelma v r. 1893. Půda jeho jest písčitá, málo úrodná a pro zahradnictví velice nevhodná. Následkem toho, že tehdejší cena za zakoupený pozemek v rozloze 225 a 1/4 a ha byla pouze 36.000 RM, tedy dosti nízká, odhodlali se někteří odvážlivci k jeho koupi, začali půdu obráběti a stavěli dřevěné budky jako obydlí. Na hotovosti měli pouze 18.000 RM a nikdo se nenašel, kdo by jim něco zapůjčil na jejich neúrodnou půdu. Tak se lopotili v potu tváře až vystihli, jakým plodům se v této půdě nejlépe daří a tak jejich námaha byla alespoň z části korunována úspěchem. V jejich zahradách vidíme ponejvíce jahody, rybíz, angrešt, hrách; z ovocných stromů daří se tam třešním a jistému druhu jabloně, které u nás neznáme.

Dluh byl pozvolna splácen a osadníků stále přibývalo. Konečně vystavěli si továrnu na zpracování a konservování ovoce, vybudovali si z vlastních prostředků vodovod, mají vlastní konsum a spolkový dům. V továrně zpracovává se ovoce na marmeládu a šťávy tak, aby nepozbylo konservováním svých výživných látek. Toto konservování děje se tím způsobem, že rozmělněné plody a vylisovaná šťáva zahřívají se ve vzduchotěsných kotlích až na 70 stupňů C, pak se jimi plní nádoby, které se opět neprodyšně uzavírají, uskladňují a prodávají. Vyrábí se tam také z rostlin jídlo, kterému říkají vegetariánský salám. Mají rovněž své vegetariánské máslo, které je dobré, ale dá se těžko zasílati, jelikož snadno přichází do tekutého stavu.
Ve spolkovém domě mají také svůj hostinec, ve kterém se samozřejmě podávají jen bezalkoholické nápoje a vegetariánská jídla. Sál s jevištěm pojme asi 400 osob. Pořádají se v něm různé slavnosti, divadla a přednášky. Po žních, tj. po sklízni úrody jdou občané osadou s hudbou a pak koná se slavnostní hostina.

V obci nesmějí býti zřizovány obchody, které prodávají maso a masné výrobky, dále alkoholické nápoje a tabák. Osadníci nechovají také žádných domácích zvířat mimo psa a kočku. Hnojí pouze kompostem promíseným jen vlastními odpadky. Obec spravuje družstvo. Pozemky nesmějí být prodávány jednotlivcům a jsou vlastnictvím družstva.

Podílníkům se jejich vklady neúrokují. Jak jsme zjistili, jest většina obyvatelů v Edenu bezvyznání; mají správný názor na život, která se podobá v některých svých částech životu v našem hnutí.
Rozloha dnešního Edenu jest asi 1400 jiter.

Dne 9. července t. r. v 5 h. 42 min. unášel nás vlak k Berlínu - našemu cíli - hotelu Nodrischer Hof. V zahradě jmenovaného hotelu setkali jsme se s prvními účastníky kongresu. Byla to skupina z Londýny, k níž patřil mně již známý pan Wyatt, který svým zvláštním typem a sympatickým vzhledem poutal každého. Tento pán pojímá vegetarismus tak přísně, že nenosí ani obuv ze zvířecí kůže. Ze zahrady odebrali jsme se do velkého sálu, kde se konal uvítací večírek; sál byl naplněn do posledního místečka. Přítomno bylo asi 500 osob.

Večírek zahájila pí. Tietzová přednesem úvodní básně s vegetářskou tendencí. Potom první předseda vegetariánského sdružení Berlínského p. B. Rieger srdečně uvítal všechny zahraniční i místní zástupce a vyslovil potěšení nad tak hojnou účastí v dnešní nepříznivé světové situaci. Po něm ujal se slova p. Alex Humboldt, který dokazoval, že jedině systém vegetariánsko-hospodářský jest správný. Jen vegetářsky žijící člověk jest schopen více lásky k veškerenstvu. Při této životosprávě není člověk schopen brutálních a egoistických myšlenek. Kdyby lidstvo žilo vegetariánsky, vymizely by války samy sebou. Jeho řeč byla překládána do esperanta. President Mezinárodní Vegetariánské Unie inž. Gumprecht pozdravuje všechny a konstatuje, že naší věci se daří a že naše zdraví vykazuje značné zlepšení.

Před 30 až 40 lety počala malá hrstka lidí propagovat a provozovat vegetariánství. Co nadávek a výsměchu bylo jim snésti! Dnes jest již jinak. Vegetariánství jest dnes ceněno širokými vrstvami nejen co obrodné hnutí, ale také lékařská věda se k němu přikloňuje a je doporučuje. Po něm ujal se slova MUDr. Habelt z říšského zdravotního úřadu, uvítal přítomné jménem lékařské společnosti a prohlásil, že hnutí vegetariánské jen vítají, protože se jím zájmy lidstva zlepšují a přál kongresu mnoho úspěchu. Redaktor "Reformblattu" p. Feix konstauje, že nekrvavá výživa přichází čím dál, tím více k platnosti. Vzpomíná básníka Goetheho, jehož díla jsou prodchnuta myšlenkou vegetarismu, tedy láskou k živočišstvu a rostlinstvu. Vzpomíná osady Edenu u Berlína, která byla před 40 lety na podkladě vegetariánském založena a k jakému vzrůstu dospěla dnes.

Pan Oluf Egerot, školní inspektor z Kopenhagenu, pozdravuje jako pokladník Mez. Veg. Unie krátce přítomné, jmenovitě p. Saxona z Norska, který je již od mládí vegetariánem a jemuž nebylo zatěžko jako 70letému starci vykonati tak dlouho cestu.
Následovaly krátké pozdravné proslovy delegáta p. Borrendama z Holandska a p . Wyatta z Londýna, který mluvil anglicky a litoval, že nemůže mluviti německy. Poznamenal, že tento kongres jest nejlepším kongresem míru z celého světa. Po něm promluvil p. Schnitzer z Warnsdorfu a těšil se, že se tohoto kongresu zúčastnilo takové množství delegátů a hostů ze všech končin světa, což zajisté dodá všem nové síly k duševnímu boji proti hmotařství. Nebude nikdy lépe, pokud se duch světla nezmocní vlády na zemi. Abychom toho dosáhli, je nutno, aby každý začal u sebe. Podotkl, že kdyby se ty různé konference a parlamenty skládaly z vegetariánů, měly by jistě positivnější výsledky. Vzpomíná Virchova a poukazuje na jeho materialistický názor. U něho duch neexistoval, avšak dnes slaví přece duch své zmrtvýchvstání.

Dotýká se problému velkoměst jako nehygienického a končí provoláním "Vzhůru na venkov!"

Poté ještě krátce promluvili delegáti různých zemí, mezi nimi i zástupce Čsl. veget. klubu prof. dr. S. Batěk, který pozdravil kongres česky, pokračoval německy a skončil českým "Nazdar!" Mezi jednotlivými proslovy účinkovala salonní hudba střídající zpěvy sopranistky sl. Beckové.

Kolem 18. hod. byl večírek ukončen a účastnící se odebrali na nádraží, odkud se jelo elektrickými vlaky do Oranienburku a odtud omnibusy do Edenu, kam jsme dorazili po půl noci.
Když jsme vystupovali v Edenu před spolkovým domem, byli jsme mile překvapeni. Většina obyvatelstva Edenu, shromážděna v polokruhu s hořícími pochodněmi, uvítala nás zpěvy. Mnoho hostů dojetím zaslzelo. Pak jsme se odebrali do kanceláře, kde nám byly přiděleny noclehy. Nocovali jsme u tamních obyvatelů, kteří nám vyšli velmi laskavě vstříc a snažili se nám poskytnouti co největšího pohodlí.

Druhého dne, t. j. 10. července, shromáždili jsme se v 6 hod. ráno na tamnějším hřišti, kde po čas kongresu vždy v tutéž dobu prováděn byl tělocvik. V 7. hod. jsme posnídali pod velkým stanem, který tam byl postaven.
V 9 hod. zahajuje inž. Gumprecht, předseda I.V.U., kongres a vítá účastníky na půdě Edenu. Generální sekretář Felix ujímá se slova, vzpomíná zemřelých průkopníků vegetarismu a vyzývá přítomné, aby povstáním uctili jejich památku a soustředili na ně myšlenku po dobu jedné minuty, což se také stalo.

Na tribuně vystoupil starosta Oranienburgu a uvítal srdečně všechny řečí německou, anglickou a francouzskou, zejména pak zahraniční hosty. Pozoruhodnou byla řeč 76tileté stařenky, čilého a čerstvého vzezření, která mezi jinými pravila: "Jsem 50 let vegetariánkou. Vychovala jsem 16 zdravých dětí, které dodnes žijí a mohu jen vegetariánskou životosprávu všem doporučit. V první řadě musí se přizpůsobiti žena k správnému vedení domácnosti. V jejích rukou je soustředěna vůle a moc, aby dala jak výchově dětí, tak kuchyni správný směr. Jest známou věcí, že v rodinách, kde se spotřebuje mnoho masa, vyskytuje se nejvíce nemocí a neřestí. Jediná cesta k omezení infekčních nemocí jest vegetariánská životospráva". Ke konci své řeči nabádala všechny ženy, které ještě nezformovaly svou domácnost, aby tak učinily, že vbrzku poznají blahodárný vliv tohoto kroku.

Po ní promluvil Dr. Ude, který ve své řeči poukázal na to, že jen vegetarismus je s to zdolati dnešní neutěšené poměry. Vypočítává kolik potravy spotřebuje domácí zvíře chované na zabití. Konstatuje, že 80% potraviny spotřebované zvířetem jde na zmar. Ty spotřebuje zvíře samo a jen 20% získá se ve formě masa. Vegetarismus znamená spojení s přírodou a jejími zákony. Prohlašuje, že každá rodina má býti úzce spjata s půdou, má míti své vlastní obydlí a pozemek, aby mohl býti každý její člen produktivně činný.
Na to promluvili: zástupci veget. spolků z Argentiny a zástupci vegetariánských spolků z Londýna.

Po obědě byla v přírodě sehrána velmi zajímavá divadelní hra: "Apolonius z Tyany". Je to hra o 6 obrazech z dob Kristových od K. Bartesa. Jelikož tato se hodí také pro naši scénu, avšak není ještě tiskem vydána, zažádali jsme autora o její zaslání, což nám on také přislíbil. Pro zajímavost uvedu stručný úryvek hry: Apolonius, syn bohatách rodičů, prožil své mladí v rodném městě Tyany v Kappadozii. Vzděláván byl v sousedním městě Tarsu.
V 16 letech přiklonil se k pythagorejské žovotosprávě, které zůstal věren po celý svůj život. Na svých cestách dostal se také k babylonským a súzským magům V městě Ninus připojil se k němu jistý Damis z Assyrie, který se mu stal nerozlučným společníkem. Damis byl také autorem deníků, podle kterých později Filostratus sepsal Apoloniovu biografii.

Z Babylonu odebral se Apolonius do Indie, navštívil krále Praotesa a na druhé straně Hipasis, brahmany, kde se zdržel 4 měsíce. Zde prohloubil své vědění a poznatky tajů indické moudrosti pod vedením vrchního kněze Jarchase. Poté vrátil se opět do Babylonu a odtud cestoval do Ninive a přes Cypry do Jonie. Na své cestě zachránil město Ephesus od moru. V Římě se věřejně postavil proti pronásledovateli filosofů Neronovi. Navštívil také Španělsko a na zpáteční cestě přišel do Athén, kde byl zasvěcen do tamních mysterií.

V Egyptě sešel se s pozdějším císařem Vespasianem, otcem císařů Tita a Domitiana. Na cestě z Alexandrie navštívil ještě gymnosofisty na Horním Nilu.
Po různých cestách dostal se do nejnebezpečnější doby svého života. Když jej začal krutý římský císař Domitian pronásledovati pro domnělou velezradu, dostavil se Apolonius dobrovolně k římským soudům, aby alespoň zachránil své přátele. Žaloba mu kladla za vinu, že vede zvláštní život, že se jinak obléká, že nosí dlouhé vlasy, že se nechává uctívat od lidí jako Bůh, že předpověděl městu Ephesu mor a že zavraždil chlapce, aby z jeho vnitřností prorokoval příštímu císaři. Císař Domitian nařídil zvláštní slavnostní soudní přelíčení, kterému sám předsedal. Apolonius obhájil se skvělou řečí a byl osvobozen.

Scény v divadelní hře "Apolonius z Tyany" byly z překladu Baltzerova zpracovány K. Bartesem a byly u příležitosti VIII. mezinárodního vegetariánského kongresu v Edenu sehrány na jevišti v přírodě."

"Kdyby žil na zemi jedině člověk sám, beze všeho živočišstva a rostlinstva, byl by nám jeho původ zcela nevysvětlitelným. Ač tak podivuhodně je organisován, neliší se v podstatě ani od nejnižších mikroskopických živočichů, ano ani od rostlin, neboť nejnižší formy rostlin a živočichů jsou si tak podobny, že jich nelze ani do sebe odděliti (zoofiti). Tedy i říše rostlinná jest jen vývojem v jiném směru vinutá oduševnělá plasma organická. každá rostlina má svůj život, jejž člověk domnívá se znáti, ale nezná jej vůbec.

Obecnému lidu je život rostlinný pouhý růst, živoření, pro myslitele má však ona zajímavý život. Jsou to svým způsobem oduševnělí tvorové, kterým jen proto nerozumíme, že nemají podobných orgánů jako my. Skutečná duše rostliny proniká nejen z jejích účelných výkonů biologických, ale i z nádherných tvarů, jimiž i živočichy překonávají. Jako člověk, tak i živočichové i rostlinky mají podobné city, neboť sama protoplasma jejich reaguje na podráždění, což sluje irritabilitou.

Je možno nepřipouštěti citu, když celé pole jetelové jde spat, když květ rozevře svou nádheru při záření životodárného slunka a zavře se ve stínu, když za deště se sklopí listy stromů, když rosničky okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) chytne si svou mouchu? Je možno se domnívati, že strom necítí blaha, když za dešťové vlažičky po dlouho trvajícím suchu, omyje dešť zaprášené listy a kořenům rozpustí potravu v zemi, z kterýchžto látek vybírá si jen ty, které mu chutnají a jdou k duhu?

A což pohlavní život rostlin? Je možno, že by se odehrával beze všeho citu? Že i rostliny jeví něco podobného jako je činnost inteligentní, je dnes již jisto. Strom rozestře své větve tam, kde shledal, třeba bezděčně, že je více světla a vzduchu. Ba i zmíněná rosnička se může mýliti, když na ni místo mušky hodíme kamínek. V domněnce, že je to hmyz-kořist, přikloní k ní své ssavé chloupky, ale brzy je zas odtáhne, když sezná svůj omyl. Rostliny mají své pudy. Tak pud vytvořiti semena šířitelná větrem. Pudy však byly získány zkušeností předchozích generací, které se dědí na pokolení, na potomstvo. A sbírání zkušeností, toť činnost intelektuální. Tolik dnes již víme, že rostliny si rostou, jak chtějí, bez ohledu na živočichy a rostly by, i kdyby na Zemi žádných jiných nebylo tvorů. Že se některé z nich dávají opylovati hmyzem, jest vlastností druhotnou a vedlejší. Říše rostlinná je soběstačná úplně, kdežto říše dalšího tvorstva je říší rostlinnou podmíněna. Květy nejsou proto krásné, aby se líbily hmyzu, jsou krásné pro sebe, protože mysl rostlinné psychy je krásná…

Slovutný náš badatel Dr. Velenovský tvrdí, že existuje psychické spojení mezi květinkou a motýlem, a že rostliny mají velký vliv na psychický vývoj člověka. Je přece známo, že lidé milující květinky, jsou lidé jemní, citoví. To je ovšem věcí transcendentní, o níž těžko diskutovati. 

To se dá jen cítiti a tušiti, nikdy však exaktní vědou vyšetřovati. Všude v přírodě lze vystopovati jakousi rovnováhu ve spolužití zvířat a rostlin. A pozorujeme-li blíže, jak rostlina buduje své tělesné orgány kdekoliv a k jakémukoliv účelu, shledáme, že vždy vyhovují nejen potřebě, ale mají zároveň krásný, umělecký tvar.

Celá stavba rostliny jako živočicha odpovídá nějaké umělecké ideji. Je dílem uměleckým; podle nejnovějších výzkumů vysvítá, že ozdobování se rostlin a zvířat je projevem čistě psychickým. U rostlin má princip ornamentalismu tím větší důležitost, poněvadž jím je dokázána existence rostlinné psychy. Rostliny tvoří nádheru svých květů jen a jen pro sebe, neboť je mnoho rostlin o květech báječných, které hmyz nenavštěvuje a naopak. Ornamentalismus je již vštípen samotné plasmě organické. Pohledněme na úžasné formy přejemných radiolarií a diatomaceí a s úžasem doznat musíme, že pouhá plasma organická, bez mozku a nervů, myslí a buduje tak, že slavní architektové je ztělesňují ve svých dílech monumentálních.

Umělecké motivy v květech jsou tak velkolepé, že předstihují výkony umělců lidských. Výkon rostliny a ptáka dá se srovnati s umělcem mrazem, jenž vytváří mnohdy obdivuhodné kresby na tabulce okenní. – A vůně květů? Toť mluva krásná jejich duše (Velenovský). Tedy duše rostliny pozůstává z citlivého oparu. jejž spojuje hmotu a tvar."

 

Spiritistická Revue, 1932, číslo 4

LONDÝN - Jedny z nejprodávanějších sladkostí přestaly být vhodné pro vegetariány. Výrobce tyčinek Mars, Twix nebo Snickers, společnost Masterfood, totiž oznámil, že při výrobě svých čokoládových výrobků začal používat přísady živočišného původu. Píše o tom server BBC. Mastefood oznámil využívání takzvaného syřidla z telecích žaludků v souvislosti se změnou dodavatele a z jeho strany se prý jedná o "principiální rozhodnutí." Na jeho prohlášení ale ihned reagovalo britské Vegetariánské sdružení, které tento krok výrobce sladkostí označilo za nepochopitelný...

Celý článek je na adrese zde.

Největší přání biotronika Tomáše Pfeiffera, jakou vidí budoucnost naší civilizace za 50 let a proč nejí maso.

O tom, jak humánně porazit prase, se diskutovalo za českého předsednictví i v Radě Evropské unie. Velký ohlas na českém venkově to ale nevzbudilo. Období masopustů a s ním sezóna tradičních vesnických zabijaček právě končí, tak se podívejte, jak dnes vypadá v malé obci na Turnovsku "zabijačka po evropsku".

Celý článek je na adrese zde.

Publius Ovidius Naso

Ze sbérky Proměny. Z latinského originálu přeložil Ferdinand Stiebitz, Vydal Odeon, Praha 1969

Byl pak tu muž, jež ze Samu pocházel, prchl však z něho

před pány, tyranskou vládu měl v záští a z vlastní své vůle

vyhnancem byl. Ten muž až k bohům pronikl v duchu,

vzdáleným v končinách nebes, a postřehl duševním zrakem

všechno, co lidským očím kdy příroda vzala a skryla.

Když však prozkoumal vše svou bdělou prací a duchem,

předkládal veřejně nauku svou a mlčícím žákům,

žasnoucím nad jeho slovy, rád vykládal velkého světa

počátky, příčiny všeho a učil, co to je božstvo,

co jest příroda, odkud je blesk a z čeho jsou sněhy,

zdali snad rozráží vítr či Júpiter oblaka hřmící,

cože to otřásá zemí, dle jakého zákona hvězdy

krouží, i vše, co skryto. On první zavrhl přísně

předkládat na stůl maso a první otevřel ústa

k takovým moudrým slovům, ač nedošla bohužel víry:

"Lidé, hříšným jídlem se varujte poskvrňovati

těla! Obilí máte a ovoce, které svou tíhou

sklání haluze k zemi, a na révě nalité hrozny;

máte i rostliny sladké a takové, které se mohou

zjemnit a změkčit v ohni; a nikdo vám mléčnou moku

nebere, nebere med, jež voní mateřídouškou.

Hýřivě dává země jak bohatství, tak také pokrm

lahodný, dává co jísti, a bez vraždy, prolití krve.

Masem ukájí hlad jen zvěř, a ještě ne všechna.

Na příklad kůň i brav i skot, ti travou se živí;

ti však, jejichž duch jest surový, divý a krutý,

tygřice z arménských hor a lvové vznětliví, vzteklí,

medvědi, jakož i vlci - ti z krvavých těší se hodů.

Běda, ach, jaký to zločin, když maso se do masa noří,

dravé a lačné tělo když tuční polknutým tělem,

když jest živočich živ zas jiného živoka smrtí!

Při tomto barbarství všeho, jež země, ta nejlepší matka,

rodí, tebe snad těší jen žvýkati zuřivým chrupem

žalostné kusy masa a řídit se Kyklopů mravem?

Cožpak bude ti možno jen záhubou jiného tvora

ukojit žaludku hlad, té neslušné, hltavé šelmy?

Ale ten dávný věk, jež sami jsme nazvali zlatým,

toliko stromy a rostlinstvem ze země vzešlým

docela šťastně se cítil a ústa si neztřísnil krví.

Pernatci za oněch dob si létali bezpečně vzduchem,

zajíc, prost vší bázně, se proháněl uprostřed polí,

v liché důvěřivosti se nechytla na háček ryba.

Bez nástrah bývalo všechno a nebylo třeba se báti

podvodu, všude byl mír. Když jakýsi škodlivý rádce,

nechať to kdokoli byl, se bohům jal závidět jídlo,

a když masité jídlo si v hltavý žaludek spustil,

zločinu otevřel cestu. Snad hubením divokých šelem

zahřál se nejprve kov, když teplou krví se ztřísnil

(na tom pak mohlo se zůstat!), a připouštím, nebylo hříchem,

byla-li zabita zvěř, jež život náš ohrožovala;

avšak zabíjet měla se jen, ne předkládat k snědku!

Bezpráví zašlo pak dále. A zdá se, že smrti si první

zasloužil, první jsa žertvou, vepř, jenž rypákem křivým

vyhrabal semena z půdy a zničil naděje roku.

Kozel prý ohryzal révu, a proto prý za oběť padl

oltáři mstitele Bakcha. Nuž oba je zničila vina!

Co jste však spáchali, ovce, vy mírné, k ochraně lidí

stvořené? Nosíte nektar, jenž v plné výmě se stekl,

dáváte nám svou vlnu a rouch nám poskytujete

měkkých a životem svým jste prospěšný více než smrtí!

Čím se provinil vůl, ten živočich beze lsti, šalby,

prostý, neškodný, stvořený jen, by námahy snášel?

Nevděčný dokonce je a nehoden úrody polní,

kdo moh dělníka zabít svých polností, sotva mu sňali

břímě křivého pluhu, a kdo moh sekerou protít

šíji, odřenou prací, jež tolikrát pomohla pánu

zkypřiti tvrdou roli a tolikráte úrodu svážet!

Avšak nedosti na tom, že páchají takový zločin:

vinu za tento hřích též na bohy vznesly a věří,

že prý se raduje bůh, když zabíjí dělného býka!

Žertva, prostá vší vady a postavou nad jiné krásná

(právě ta krása ji ničí!), jsouc zdobena stuhou a zlatem,

poblíž oltáře stojí nic netušíc, modlitby slyší,

vidí, jak na její čelo a doprostřed rohů jí sypou

zrna, jež pěstila sama, a raněna zabarví krví

nůž, jejž před malou chvílí snad v jasné viděla vodě.

Z hrudi, až dosud živé, jí ihned vnitřnosti vyjmou,

prohlédnou je a zpytují na drobech úmysly bohů.

Z těch pak (takový hlad má člověk na zakázaný

pokrm!) troufáš si jíst, ó plémě smrtelné? Prosím,

nečiňte tak a dbejte mé výstrahy, slyšte má slova!

Volů zabitých údy až budete klásti zas do úst,

vězte a vědomí mějte, své vlastní oráče že jíte!

*

Abych však nevybočil svým spřežením, které se k cíli

zapomnělo hnát: též nebe a vše, co je pod ním,

mění podobu stále, i země a vše, co je na ní,

rovněž i my, část světa - vždyť nejsme přes toliko těla,

nýbrž peruté duše jsme též a můžeme vcházet

v příbytky zvířecích těl i v dobytčat těla se nořit.

Těla, v kterých by mohly být ukryty rodičů duše,

bratrů, někoho snad, kdo spřízněn jakkoli s námi,

anebo alespoň lidí, ta se ctí, s pokojem nechme,

nechtějme naplňovat své útroby thyestským jídlem!

V jaké to špatné zvyky se uvádí, jak se to chystá

nezbožně na lidskou krev, kdo ocelí telátku hrdlo

protíná, může to bučení snést, jsa nepohnut v srdci,

anebo kdo je s to, by vraždil kůzle, jež kvílí

tak jak malé dítě, či pernatce požívat může,

kterého sám dřív krmil! Jak blízko má takový člověk

k plné, skutečné vraždě! A k čemu se odtud má přejít?

Skot nechť oře, či stáří ať přičítá vinu své smrti,

ovce nechť před Severem nás mrazivým nadále chrání,

kozy pak, syté z pastvy, ať k dojení dávají výmě!

Sítě, pasti a kličky a všechny ty úklady lstivé

odstraňte! Nešalte ptáka svou vějičkou natřenou lepem,

léčkou s děsivým peřím též jeleny neobkličujte,

netajte v návnadě lstné a šalebné zahnutých udic!

Zahubte zvěř, jež škodí; i tu však zahubte pouze;

masa ať chrání se ret, jen lahodně požívá krmě!"

Rabíndranáth Tagore Thákur
Ze sbírky Zahradník

Ve světa přijímací síni prosté stéblo trávy sedí na tomtéž koberci, jako paprsek sluneční a hvězdy půlnoční.
A tak mé písně sdílejí sídla svá v srdci světa s hudbou oblaků a lesů.
Často se ptávám, kde jsou hranice vzájemného poznání mezi člověkem a zvířetem, jehož srdce nezná řeči mluvené.
Kterým prvotním rájem za dávného jitra stvoření šla prostá stezka, po níž srdce jejich navštěvovalo druh druha.
Stopy těch jejich neustálých cest nebyly vyhlazeny, třebaže jejich příbuzenství je dávno zapomenuto.

Ale náhle v jakési hudbě beze slov probouzí se temná upomínka
a zvíře se dívá člověku do tváře s něžnou důvěrou a člověk shlíží jemu do očí s radostnou láskou.
Zdá se, že dva přátelé se setkávají v přestrojení a jen nejasně pod škraboškou druh druha poznávají.

Ekonomické důvody

Prof.MUDr. Kinga Wisniewska-Roszkowska /Vegetariánství

Americká autorka Frances Moore-Lappé v úvodu své knihy „Diet for a small planet“ píše: „Je to kniha o bílkovině – o tom, jak ji promarňujeme a jak je možno se vyživovat, aby půda uživila co nejvíce“.

V prvé části, pod názvem „ztracená práce země“, autorka navazuje na obrovské sklizně zrní v USA mezi léty 1940-1980. Aby se tato zásoba zužitkovala, vznikl velký chov zvířat, k němuž se vázala velká reklama na maso. Hamburgery, steaky, hot-dogy, staly se pro občany USA každodenní spotřebou. Na jedné straně se rozvinula nadměrná a zdraví škodlivá spotřeba zvířecích bílkovin, na druhé straně pak ve spojení s touto situací nastalo velké mrhání rostlinnou bílkovinou, obsaženou v zrní a sóji, určeným za pokrm zvířatům pro zabití. Je zřejmé, že z bílkovin, dávaných zvířatům, jen část se vrátí zpátky v podobě masa, zatímco ostatní části jsou na životní procesy zvířete a na stavbu těch částí jejich těla, které nejsou poživatelné. Tak např. je zapotřebí 16 kg sóji k vyprodukování 1 kg hovězího masa, 6 kg pro 1 kg vepřového, 4 kg pro 1 kg krocaního, 3 kg na 1 kg slepičího masa a 3 kg na výrobu 1 kg vajec.

Výroba mléka je v tomto směru ekonomičtější. Nejvýhodnější je výroba rostlinná. Stejná plocha půdy, určená pro osev zrním dá 5x více bílkovin, než kdyby byla použita pro chov jatečných zvířat.

I když zrno tvoří jen 25% krmiva dobytka, tak při velkém rozvoji chovů je to obrovská ztráta. Moore-Lappé píše, že v r. 1970 v USA jen 1/3 dobytka v USA dostávala zrní a v r. 1972 již ¾ dobytka bylo krmeno zrním. V r. 1972 na jedno zvíře připadá průměrně o 55% zrna více než v r.1 1960, přičemž, což je zajímavé, v r. 1972 dobytek krmený zrnem produkoval méně bílkoviny v mase než dobytek v r. 1960. A ti proto, že zvýšené dodávání zrna a bílkoviny v potravě nepřechází na maso, ale na tuk.

Zvířatům, aby rychleji rostla, se dává do stravy i rybí moučka, různé odpadové průmyslové produkty, ba i antibiotika a hormony, což může mít nepříznivý vliv na zdraví spotřebitelů tohoto masa.

V r. 1971 v USA se spotřebovalo pro dobytek 140 miliónů tun zrní a sóji, z čehož 20 miliónů tun se vrátilo v podobě masa. Zbytek byl ztracen. A tato ztráta byla početně dvakrát větší, než celý roční export zrní a sóji z USA. Toto bezprostředně ztracené zrní, použité pro dobytek, nasytilo by všechny pozemšťany po dobu celého roku. Za to, co spotřeboval jeden biftek, nasytilo by se 40-50 lidí zrním.

Všechny tzv. rozvinuté země používají pro výživu zvířat tolik zrna, kolik jiné, chudé země používají pro pokrm obyvatel. Pokud by se všichni lidé stravovali tak, jak se stravují Američané, pak produkce zrní by musela být trojnásobná v poměru k dnešní. Z toho je zřejmo, že běžná soustava stravování se v USA není v budoucnu udržitelná, protože v nejbližších desetiletích se lidstvo silně rozmnoží.

Marnotratnost bílkovin při krmení zvířat pochází z toho, ze nejde o bílkovinu masa jako o tuk, podle kterého se cení hodnota zvířete. Je to kolosální marnotratnost jak krmení, tak lidské práce a zdraví, protože tučné maso nejvíce přispívá ke skleróze. A všechen tuk nelze oddělit od masa.

Dobytek na svobodě se živí trávou, tedy pokrmem méně energetickým, má mnoho pohybu, což buduje svaly, ne tuk.

Vegetariáni operují důležitým argumentem ekonomickým. Je vypočítáno, že 1 ha půdy může uživit 7 vegetariánů, zatímco masojed pro svou obživu potřebuje 2 ha půdy (zahrada, louka, pole). Na výrobu 1 t hovězího masa je zapotřebí 10-20 tun vysoce hodnotného krmiva. Zrno, nutno k vykrmení jednoho vepře, vystačilo by člověku na mnohem delší dobu než maso tohoto zvířete. Na vyrobení jistého množství živočišné bílkoviny je zapotřebí 5krát více půdy než na výrobu stejného množství rostlinné bílkoviny. Ročně na světě umírá půl miliónu lidí hladem.

V Polsku je 28 400 000 ha orné půdy, která při vegetariánské výživě by uživila na 190 miliónů lidí. Bohužel, v Polsku je silně zakořeněna tradice „dobrého“ a tučného jídla a „prohýbajících se stolů“, které nutí k velkému chovu dobytka a mrhání zrním.

Halina Tarasowá ve svém článku píše, že v r. 1979 byli Poláci v požívání masa v popředí ve světě, ačkoliv při tom jsme měli daleko k blahobytu. Aby se kryly devizové výdaje na import krmiva (mimo jiné i sóji), je nutno ročně importovat 20-50 tun býků. V t. 1978 Polsko spotřebovalo 7 miliónů tun zrní na krmení.

Čím blahobytnější země, tím přepychovější a „pochoutkovější“ je tato“spotřeba na hlavu“. Bohatí platí za hojnost masa, uzenin, másla a smetany, tučných sýrů, šunky, cukru, sladkostí. A za své peníze současně si kupují otylost, kornatění cév, cukrovku, srdeční potíže, mozkové mrtvice a rakovinu různých orgánů.

Uvažme, že místa dlouhověkosti nalézáme výlučně v zemích, kde se spotřeba blíží k vzorci „chudá“ a jejím základem je celé zrno, ovoce, zelenina. Z těchto míst je proto tak málo, že skutečně zdravé podmínky výživy se vyskytují zřídkakdy.

Světem vládne krátkozraké potěšení, nevidící budoucnost, přinášející nemoci a s nimi spojená utrpení psychická i fyzická, stařeckou vyčerpanost a značné zkrácení života. Kdyby se bohatým zemím navrhla redukce těchto potěšení slastí a částečné odevzdání jich hladujícím národům, jistě by nesouhlasily. Argument, že by to posloužilo zdraví na obou stranách, jistě by neměl váhu. Důležité je zde především vlastní potěšení, vlastní slast. A tak chudé národy závidí bohatým. ...A to v situacích. kdy téměř polovina lidstva hladoví. Hladoví proto, že je obírána o živobytí touto druhou, bohatou polovinou lidstva, a to ne pro nutnost své obživy, ale pro své potěšení, slast, způsobující posléze vleklé nemoci a silné zkrácení života.

Není tedy nic divného, že vegetariáni bijí na poplach a žádají změnu a nápravu této situace. A to jak jménem humanity, tak i jménem zdraví.

Evangelium Esejských 

1937 Edmond Bordeaux Szekely, Londýn

Předmluva

Uplynuly téměř dva tisíce let od té doby, co Syn člověka učil lidi "Cestě, Pravdě a Životu". Přinesl nemocným uzdravení, nevědomým moudrost a zbědovaným štěstí. Dobyl polovinu lidstva a celou západní civilizaci. Tato skutečnost potvrzuje věčnou životní sílu Mistrových slov a jejich vysokou a nedostižnou hodnotu.

Obsahem této knížky je pouze třetina celého rukopisu, který se nalézá v aramejštině v archívech Vatikánu a ve staroslověnštině v královských archívech Habsburků ( dnes majetek rakouské vlády).

Za existenci těchto dvou verzí vděčíme nestoriánským kněžím, kteří pod tlakem postupujících hord Džingischána byli nuceni uprchnout z východu na západ a kteří s sebou vzali všechny své staré spisy a ikony. Staré aramejské texty pocházejí z třetího století po Kristu a stará slovanská verze je jejich doslovný překlad. Jak se dostaly texty z Palestiny do nitra Asie, do rukou nestoriánských kněží, archeologové dosud nemohou objasnit....

POSELSTVÍ MÍRU JEŽÍŠE KRISTA

A stalo se, že mnoho nemocných a chromých přišlo za Ježíšem a ptali se ho: "Když všechno znáš a víš, řekni nám, proč musíme tak hrozně trpět? Proč nejsme zdraní jako jiní lidé? Mistře, uzdrav nás, abychom byli silní a nemuseli setrvávat v naší bídě. Víme, že máš tu moc, uzdravovat ze všech druhů nemocí, osvoboď nás od Satana a všech jeho velkých utrpení. Mistře, slituj se nad námi!"

A Ježíš odpověděl: "Šťastní jste, že hladovíte po Pravdě, neboť vás chci chlebem moudrosti nasytit. Šťastní jste, že klepete, neboť vám chci dveře života otevřít. Šťastní jste vy, kteří chcete setřást moc Satana, neboť vás chci vést do říše andělů naší Matky, kam moc Satana nesahá."

A oni se ptali a podivením: "Kdo je naše Matka a co jsou její andělé? A kde je jejich říše?"

"Vaše Matka je ve vás a vy jste v ní. Ona vás zrodila, ona vám také dává život. Ona to byla, která vám dala vaše a k ní se jednoho dne vrátíte.Šťastní jste, jestliže poznáte ji a její říši, jestliže přijmete anděly své Matky a jejich zákony. Neboť vpravdě pravím vám, ten kdo tak činí, nikdy nebude nemocen, Neboť moc Matky stojí nade vším. Potře Satana i jeho říši a opanuje naše těla a všechny živé věci.

Krev, která v nás teče, prochází z krve naší Matky země. Její krev prší z oblaků, tryská vřídly země, pramení v horách, protéká řekami v údolích, spí v jezerech, mocně zuří v bouřlivých mořích.

Vzduch, který dýcháme, pochází z dechu naší Matky země. Její dech je azurový v nebeských výšinách, kvílí na vrcholcích hor, šeptá v listoví lesů, vlní se v obilných polích, podřimuje v hlubokých údolích, horce sálá v pouštích.

Pevnost našich kostí pochází z kostí naší Matky země, skal a kamenů. Obnažené se zvedají k nebi na vrcholcích hor, jsou jako obři,kteří spí na jejjích svazích, v pustinách jsou zasazeny jako modly a skryty jsou v hlubinách země.

Jemnost našeho masa pochází z masa naší Matky země, ze žlutých a červených plodů ovocných stromů a obilných brázd.

Naše vnitřnosti pocházejí z nitra naší Matky země, a stejně jako jsou neviditelné hlubiny země, i ony jsou naším očím skryté.

Světlo našich očí, sluch našich uší, pocházejí oboje z barev a zvuků naší Matky země, které nás obklopují jako voda obklopuje rybu, jako chvějivý vzduch obklopuje ptáka.

Vpravdě pravím vám, člověk je synem Matky země a od ní obdržel své tělo, tak jako tělo novorozeného dítěte bylo zrozeno z lůna své matky. Proto pravím vám, buďte zajedno s Matkou zemí. Ona je ve vás a vy jste v ní. Z ní jste byli zrozeni, v ní žijete a k ní se zase navrátíte. Dodržujte proto její zákony, neboť nikdo nemůže žít dlouho, ani být šťastný, jen ten, který svou Matku zemi ctí a dbá jejích zákonů. Neboť váš dech je její dech, vaše krev je její krev, vaše kosti jsou její kosti, vaše maso je její maso, vaše oči a uši jsou její oči a uši.

Pravím vám, nebudete-li dodržovat jenom jediný z jejich zákonů, budete-li jen jediné části svého těla škodit, budete zcela ztraceni ve své bolestiplné nemoci a utrpení. Nebudete-li žít podle zákonů své Matky, nemůžete žádným způsobem uniknout smrti. Ale při tom, kdo bude podle zákonů své Matky žít, ona také setrvá. Uzdraví jeho bolesti a on nikdy neonemocní. Dá mu dlouhý život a uchrání jej od všeho trápení, před ohněm, před voddou i před uštknutím jedovatým hadem. Neboť vaše Matka vás zrodila, uchová také ve vás život. Šťastný je ten, kdo svou Matku miluje a klidně spočívá na jejích prsou. Neboť vaše Matka vás miluje, i když se od ní odvracíte. A o kolik víc vás bude milovat, jestliže se k ní opět navrátíte?

Vpravdě pravím vám, její láska je veliká, větší než nejvyšší hory, hlubší než nejhlubší moře. A ty, kteří svou Matku milují, ona nikdy neopustí. Tak jako chrání slepice svá kuřata, jako lvice své mladé, jako matka novorozeně, tak chrání Matka země syna člověka před vším nebezpečím a zlem.

Neboť vskutku, bezpočet nebezpečí a zlého číhá na syna člověka. Belzebub, kníže pekel, zřídlo všeho zla, číhá v těle všech lidí. Je smrtí, je pánem všech běd a zatímco se obléká do pěkných šatů, pokouší lidi a utiskuje je. Slibuje bohatství a moc a zářivé paláce a šaty ze stříbra a zlata a množství služebníků, všechno toto. Slibuje slávu a nádheru, rozkoše a prožitky, přemíru jídla a pití, hýřivý smyslný život a zahalčivé dny. A láká každého tím, po čem jeho srdce nejvíc prahne. A v onom dni, kdy se již synové člověka stali otroky všech těchto marnivostí a ohavností, zmocní se jako proti zaplacení všech věcí, kterými je bohatě obdařila Matka země. Vezme si z jejich dechu, z jejich krve, z jejich kostí i z jejich masa, z jejich vnitřností i z jejich očí a uší. A dech člověka se stává krátkým a sípavým, plným trýzně a zápachu, jako dech nečistých dobytčat. A jeho krev houstne a páchne jako voda močálu, hrudkovatí a je černá jako noc smrti. A jeho kosti tvrdnou a sukovatí, vysychají a rozlamují se jako kámen, který dopadne na skálu. A jeho maso tuční a vodnatí, rudne a hnije vyrážkami a nádory, které jsou hrozné. A jeho střeva se naplňují odpornými nečistotami, kalnými proudy úpadku, ve kterých řádí hrozní cizopasníci. Jeho oči se zakolují, až je zastře černá noc a uši ohluchnou, jako tich hrobu. A nakonec ztrácí zbloudilý syn člověka svůj život. Neboť nedodržuje zákony své Matky a vrší hříchy na hříchy. Proto jsou mu všechny dary přírody odebrány: dech, krev, kosti, maso, vnitřnosti, oči a uši a potom všem život, kterým Matka země jeho tělo korunovala.

Ale jestliže bloudící syn člověka lituje svých hříchů a chce je odčinit, jakoby se nikdy nebyly staly a chce se opět navrátit ke své Matce zemi, jestliže dodržuje zákony své Matky země a osvobodí se z drápů Satanových tím, že odvolává jeho pokušením, pak přijme Matka země svého bloudícího syna s láskou a pošle mu své anděly, aby mu sloužili. Vskutku, pravím vám, když syn člověka odolá Satanovi, který v něm přebývá a nevykonává jeho vůli, ve stejnou hodinu uvidí anděly Matky země, kteří mu všemi svými silami pomohou, aby se z moci ďáblů vysvobodil.

Neboť žádný člověk nemůže sloužit dvěma. Bud°to slouží Belzebubovi a jeho ďáblům nebo slouží životu. Vpravdě pravím vám, šťastni jsou ti, kteří dodržují zákony života a neputují po stezce smrti. Neboť v nich rostou životní síly a oni uniknou utrpení smrti."

A všichni kolem něj poslouchali jeho slova s podivením, neboť v jeho slově byla síla, a on učil zcela jinak než kněží a vykladači písma.

A ačkoli slunce právě zapadalo, neubíral se nikdo z nech ke svým obydlím. Seděli kolem Ježíše a ptali se ho: "Mistře, jaké jsou tyto zákony života? Zůstaň ještě chvíli s námi a uč nás. Chceme naslouchat tvému učení, abychom se uzdravili a správně žili."

A Ježíš se posadil do jejich středu a řekl: "Vpravdě pravím vám, nikdo nemůže být šťastný, než ten, kdo dodržuje zákon."

A oni odpovídali: "My dodržujeme všechny zákony Mojžíše, zákonodárce, přesně tak, jak jsou zapsány ve svatých písmech."

A Ježíš odpověděl: "Nehledejte zákon v písmech, neboť zákon je život, zatím co písmo je mrtvé. Říkám vám popravdě, Mojžíš neobdržel zákon od Boha napsaný, ale prostřednictvím živého Slova. Zákon je živé Slovo živého Boha prostřednictvím živých proroků pro živé lidi. Ve všem živém je zákon. Najdete ho v trávě, v stromě, v řece, v hoře, v nebeských ptácích, v mořských rybách. Ale hledejte ho hlavně ve vás samých. Neboť vpravdě pravím vám, všechny živé věci jsou Bohu blíže než písmo, které je bez života. Tak učinil Bůh život a všechny živé věci, aby skrze věčné Slovo učili člověka zákonům pravého Boha. Bůh nevepsal zákony do stránek knihy, ale do vašich srdcí a do vašeho ducha. Jsou ve vašem mase, vašich vnitřnostech, ve vašich očích a uších a v každé malé části vašeho těla. Jsou přítomné ve vzduchu, ve vodě, v zemi, v rostlinách, v slunečních paprscích, v hlubinách a výšinách. Mluví všechny k vám, abyste mohli porozumět řeči živého Boha. Ale vy zavíráte své oči, abyste neviděli, zacpáváte se uši, abyste neslyšeli. Vpravdě pravím vám, že písma jsou dílem člověka, ale život a všechny jeho projevy jsou dílem našeho Boha. Proč neposloucháte slova Boha, která jsou zapsána v jeho dílech? A proč studujete mrtvá písma, která pocházejí od člověka?"

"Jak můžeme Boží zákony jinak číst než v písmech? Kde jsou napsány? Předčítej nám z toho, kde ty je vidíš, neboť my neznáme nic jiného než písma, která jsme zdědili po svých předcích. Pouč nás o zákonech, o kterých mluvíš, abychom jich byli poslušni a mohli se uzdravit."

A Ježíš řekl: "Neporozumíte již slovům života, protože jste ve smrti. Temnota zakalila váš zrak a vaše uši zacpala hluchota. Neboť jak vám říkám, nepomůže vám dumat nad mrtvými písmy, jestliže svými činy popíráte to, co bylo napsáno. Vpravdě pravím vám, Bůh a jeho zákony nejsou ve vašich činech. Nejsou ani v rozmařilosti, ani v opilství, ani v nedbalém životě či žádostivostech; ani v touze po bohatství, ani v nenávisti k vašim nepřátelům. Neboť všechny tyto věci jsou nesmírně vzdálené pravému Bohu a jeho andělům. Všechny tyto věci pocházejí z říše tmy a pána všeho zla. A všechny tyto věci nesete sami v sobě. A proto k vám nemůže proniknout Slovo a moc Boží, protože ve vašem těle a duchu je zabydleno všechno možné zlo a nečistota. Jestliže chcete, aby se k vám dostalo živé Slovo Boží a jeho moc, pak nešpiňte své tělo a svého ducha;neboť tělo je chrám Ducha a Duch je chrám Boha. Očistěte proto chrám, aby v něm Pán chrámu mohl bydlet a zaujmout místo, které je ho hodno. A před všemi pokušeními svého těla a ducha, která přicházejí od Satana, se? Utečte do ochrany nebes.

Obnovte se a postěte. Neboť vám pravím. že Satan s jeho souženími může být přemožen jen postem a modlitbou. Zůstaňte sami a postěte se a neukazujte své postění žádnému z lidí. Živý Bůh to uvidí a velká bude jeho odměna. A přijdou andělé vaší matky země a budou vám sloužiti. Vpravdě pravím vám, když se nebudete postit, nebudete se nikdy osvobodit z nadvlády Satana, ani ze všech nemocí, které zapříčiňuje. Postěte se a modlete vroucně a hledejte sílu živého Boha pro své uzdravení. Během postění se vyhýbejte lidem a vyhledejte Matku zemi, neboť kdo hledá, najde. Vyhledejte čerstvý vzduch v lesích a polích a tam v jejich středu najdete anděla vzduch. Svlékněte si šaty a boty a dovolte andělu vzduch, aby objal celé vaše tělo. Potom dýchejte dlouho a zhluboka, aby do vás anděl vzduch mohl proniknout. Vpravdě pravím vám, anděl vzduch vyžene všechny nečistoty z vašeho těla, které zvenku i zevnitř špiní. A všechny nečisté věci z vás odejdou, jako se kouř z ohně vine vzhůru a ztrácí se ve vzduchu. Neboť vám pravím, svatý je anděl vzduchu, který všechno nečisté očišťuje a všemu páchnoucímu navrací sladkou vůni. Žádný člověk nemůže předstoupit před tvář Boží, kterého nepropustí anděl vzduchu. Vskutku, všechno musí být obrozeno skrze vzduch a Pravdu, neboť vaše tělo dýchá vzduch Matky země a váš duch dýchá Pravdu nebeského Otce. Po andělu vzduchu vyhledejte anděla vody. Vysvlečte si boty a šaty a dovolte mu, aby vás celé objal. Vrhněte se do jeho objímající náruče a s každým nádechem vodou pohybujte. Říkám vám, že anděl vody odplaví z vašeho těla páchnoucí nečistoty, které se tak jako bláto z šatů rozpustí v říčním proudu. Neboť svatý je anděl vody, který vše nečisté očišťuje a vrací všem páchnoucím věcem sladkou vůni. Žádný člověk nemůže přestoupit před tvář Boží, kterého nepropustí anděl vody. Vskutku, vše musí být z vody a Pravdy znovuzrozeno, neboť vaše tělo se koupe v řece života věčného. Neboť vaši krev dostáváte od své Matky země a Pravdu od tvého nebeského Otce.

Nemyslete, že postačí, když vás anděl vody obejme jen zvnějšku. Vpravdě vám říkám, že vnitřní nečistota je o mnoho větší než vnější nečistota. A ten, kdo se jen povrchně očišťuje, ale uvnitř zůstává nečistý, je podobný hrobkám, které jsou zvenčí pohledně omítnuté, ale uvnitř skrývají děsivé nečistoty a ohavnosti. Říkám vám proto, nechte anděla vody, aby vás pokřtil i vnitřně, aby byli osvobozeni od minulých hříchů a abyste byli uvnitř právě tak čistí jako zřídlo řeky ve sluneční záři. Vyhledejte proto velkou štíhlou tykev se šlahounem v délce člověka, vyjměte dřeň a naplňte ji říční vodou, ohřátou sluncem. Zavěste tykev na větev stromu a poklekněte na zem před andělem vody a zaveďte konec šlahounu do konečníku, aby mohla voda protékat všemi vašimi vnitřnostmi. V kleče odpočívejte na zemi před andělem a modlete se k živému Bohu, aby odpustil vaše staré hříchy a modlete se k andělu vody, aby vaše tělo osvobodil ode vší nečistoty a nemoci. Nechte pak vodu z těla vytéci a s ní odplavit všechny nečisté a páchnoucí látky Satana z vašeho nitra.

A na vlastní oči uvidíte a vlastním nosem ucítíte všechny ty ohavnosti a nečistoty, které špinily chrám vašeho těla a dokonce všechny ty hříchy, které ve vašem těle bydlí s které vás mučí všemi možnými nemocemi. Vpravdě pravím vám, křest vodou vás osvobodí od toho všeho. Obnovujte křest vodou v každý váš postní den, až do toho dne, kdy uvidíte, že voda z vás vytéká je tak čistá, jako říční pramen. Odeberte se pak k tekoucí vodě a tam v objetí anděla vody vzdejte díky živému Bohu, že vás vysvobodil od vašich hříchů. A tento svatý křest skrze anděla vody bude vzkříšen k novému životu. Neboť pal budou vaše oči vidět a vaše uši budou slyšet. Proto po křtu již více nehřešte, aby andělé vzduch a vody ve vás stále bydleli a provždy vám sloužili.

A jestliže potom ještě přetrvá něco z vašich minulých hříchů a nečistot, vyhledejte anděla slunečního světla. Svlékněte si boty a šaty a nechte jej obejmout celé vaše tělo. Pak dýchejte dlouho a zhluboka, aby vás mohl anděl slunečního světla zcela proniknout. A anděl slunečního světla vyžene všechny páchnoucí nečistoty, které vás zevnitř i zvnějšku špiní. A všechny páchnoucí a nečisté věci z vás vyprchají, tak jako mizí temnota noci před jasem vycházejícího slunce. Neboť vpravdě vám pravím, svatý je anděl slunečního světla, který čistí všechny nečistoty a přeměňuje zápach na sladkou vůni. Nikdo nemůže předstoupit před tvář Boží, kdo nebyl propuštěn andělem slunečního světla. Vskutku. všichni musí být obnoveni sluncem a Pravdou, neboť vaše tělo se ohřívá ve slunečním světle Matky země a váš duch se ohřívá ve slunečním světle Pravdy nebeského Otce.

Andělé vzduchu, vody a slunečního světla jsou bratři. Byli dáni člověku, aby mu sloužili a aby on mohl chodit od jednoho k druhému. Právě tak svaté je jejich objetí. Jsou nerozlučnými dětmi Matky země a proto nerozdělujte to, co země a nebe učinily jednotou. Dovolte, aby vás tito tři andělští bratři zahalovali každý den a zůstaňte s nimi po celou dobu půstu. Neboť jak vám říkám, moc ďáblů. Všechny hříchy a nečistoty opustí spěšně tělo, které tito tři andělé objímají. Tak jako zloději utíkají z opuštěného domu, když se pán domu navrací: jeden dveřmi, druhý oknem a třetí přes střechu podle toho, kde se zdržoval a jak umí, právě tak uprchnou všichni ďáblové zla, minulých hříchů i všech nečistot a nemocí, kteří chrám vašeho těla zamořovali. Jestliže andělé Matky země vstoupí do vašeho těla s písní, že jej přebírají do vlastnictví jako vládce chrámu, pak všechny ošklivé pachy odejdou spěšně vaším dechem a vaší kůží, nečistá voda vašimi ústy a vaší kůží, konečníky a intimními místy. A všechny tyto věci budete moci svýma očima vidět, svým nosem cítit a svýma rukama ohmatat. A když všechny nečistoty a hříchy opustí vaše tělo, bude vaše krev tak čistá jako krev vaší Matky země, jako pěna řeky v slunečním jasu. A váš dech bude tak čistý jako dech vonících květin, vaše maso tak čisté dužina ovocných plodů, které zrají v korunách stromů, světlo vašich očí bude tak jasné a čisté jako zář slunce na modrém nebi. A nyní vám budou andělé Matky země sloužit. A váš dech, vaše krev a vaše tělo budou zajedno s dechem, krmí a tělem Matky země, že váš duch bude také zajedno s duchem vašeho nebeského Otce, než skrze Matku zemi. Právě tak nemůže žádné novorozené dítě rozumět učené svého otce, dokud jej matka neodkojila, nekoupala, neuspávala a nevychovala. Dokud je dítě malé je jeho místo u matky a musí svou matku poslouchat. Když dítě vyroste, vezme je otec po svém boku do pole k práci a dítě se vrací ke své matce jen v čas oběda a večeře. A nyní je učí jeho otec, aby se vycvičilo v činnostech svého otce. A když otec vidí, že syn jeho učení chápe a práci dobře vykonává, svěří mu potom všechen svůj majetek, aby patřil milovanému synu a syn v práci otce pokračuje. Vpravdě pravím vám, šťastný je syn, který přijímá rady své matky a podle nich jedná. Stokrát šťastnější je syn, který přijímá rady svého otce a podle nich se zachovává, neboť bylo řečeno: "Cti otce svého a matku svou, abys dlouho živ byl."

Ale já vám říkám, synové člověka: ctěte svoji Matku zemi a dodržujte její zákony, aby vaše dny na zemi byly dlouhé a ctěte nebeského Otce, abyste získali věčný život na nebesích. Neboť stokrát větší je Otec na nebesích než všichni pozemští otcové a stokrát větší je Matka země než všechny tělesné matky. A syn člověka je od nebeského Otce a Matky země více milován, než můžou být kdy děti milovány svými pozemskými otci a matkami. A slova a zákony vašeho nebeského Otce a Matky země jsou moudřejší než slova a vůle všech pozemských otců a matek. A cennější je dědictví pozemských otců a matek.

A vaši praví bratři jsou všichni ti, kteří žijí podle vůle nebeského Otce a Matky země a ne vaši rodní bratři. Vpravdě pravím vám, že vaši praví bratři ve vůli nebeského Otce a Matky země vás budou tisíckrát víc milovat, než vaši vlastní bratři. Neboť od časů Kajna a Abela, kdy rodní bratři urazili vůli Boha, neexistuje již žádné pravé pokrevní bratrství. A bratři si ubližují navzájem stejně jako cizí. Proto vám říkám, milujte své pravé bratry v Boží vůli tisíckrát více než své bratry rodné. Neboť váš nebeský Otec je LÁSKA, neboť vaše Matka země je LÁSKA, neboť Syn člověka je LÁSKA.

Skrze lásku jsou Otec nebeský, Matka země a Syn člověka JEDNO. Neboť such člověka byl stvořen z Sucha nebeského Otce a jeho tělo bylo stvořeno z těla Matky země. Buďte proto dokonalí jako Duch vašeho nebeského Otce a tělo vaší Matky země jsou dokonalé. A milujte svou Matku zemi tak, jako milujete svá těla. Milujte své skutečné bratry tak, jako je milují váš nebeské Otec a vaše Matka země. A pak vám dá nebeský otec své posvátné tělo. Potom se budou synové člověka milovat jako praví bratři láskou, kterou dostali od svého nebeského Otce a Matky země a budou se navzájem utěšovat. A pak zmizí na zemi všechno zlo a smutek a místo nech nastoupí láska a radost. A pak bude země jako nebe a nastane Království Boží. A pak přijde Syn člověka v celé své nádheře, aby zdědil Boží říši. A synové člověka si rozdělí božské dědictví, Království Boží. Neboť synové člověka žijí v Otci nebeském a Matce zemi a nebeský Otec a Matka země žijí v nech. A s Boží říší přijde konec věků; neboť láska nebeského Otce se v říši Boží dává neustále všemu živému. Neboť láska je věčná. Láska je silnější než smrt. Kdybych mluvil jazyky lidí i andělů, ale byl bez lásky, zněl bych jako plech nebo rozladěný cimbál; kdybych uměl předpovídat budoucnost a znal všechna tajemství i všechnu moudrost, a kdybych měl tak silnou víru jako je bouře a dokázal hory přesazovat, ale lásku bych neměl, nejsem nic. A kdybych dal všechny statky, abych nasytil chudé a všechen svůj lesk, který jsem obdržel od svého

Otce, ale lásku neměl, nic mi to nebude platné. Láska je trpělivá, láska je dobrotivá, láska nezná závist, neplodí nic zlého, nezná pýchu;není ani hrubá, ani sobecká, vůči zlobě zůstává mírnou, nepředstavuje si neštěstí, neupadá do nespravedlnosti, ale naopak, těší se ze spravedlnosti. Láska brání vše, láska doufá vše, láska unese vše; nikdy se nevyčerpá?

Však slova sama zaniknou a vědění se ztratí. Neboť máme jen částečnou pravdu a částečnou nepravdu, ale když přijde plná dokonalost, všechno nedokonalé se rozplyne. V dětském věku mluví člověk jako dítě, chápe jako dítě, myslí jako dítě; ale dospělý odkládá dětské věci; ale přece ještě se díváme přes kalné skla a matoucí slova. Ještě máme jen částečná vědění, ale až staneme před tváří Boží, nebudeme již mít částečná vědění, ale taková, která nás On učí. Ale nyní nám zůstávají tato tři: víra a naděje a láska;Nyní k vám mluvím živou řečí živého Boha, skrze Ducha svatého našeho nebeského Otce. Není mezi vámi ještě jediný, který by mohl rozumět všemu, co vám říkám. Ten, který vykládá písma, mluví k vám mrtvou řeší mrtvých lidí, skrze své nemocné a smrtelné tělo. Jemu proto mohou lidé rozumět, neboť všichni lidé jsou nemocní a všichni náležejí smrti. Nikdo nevidí světla Života. Slepí lidé vedou slepé po temných stezkách hříchů, nemocí a utrpení. A nakonec spadnou všichni do hrobu.

Byl jsem poslán Otcem, abych před vámi rozžal světlo Života. Světlo se rozžíhá samo a osvětluje temnotu, ale temnota zná jen sama sebe a světlo nezná. Mám vám ještě mnoho co říci, ale vy byste to zatím ještě neunesli. Neboť vaše oči jsou zvyklé na tmu a všechno světlo nebeského Otce by vás oslepilo. Proto nemůžete ještě rozumět, co vám říkám o nebeském Otci, který mě k vám poslal. Následujte proto nejprve zákony své Matky země, o kterých jsem mluvil. Až její andělé očistí a obnoví vaše tělo a posílí vaše oči, budete schopní unést světlo našeho nebeského Otce. Až se dokážete upřeně dívat do světla poledního slunce, pak budete moci snést oslňující světlo svého nebeského Otce, které je tisíckrát jasnější než zář tisíce sluncí. Ale jak se můžete dívat do oslňujícího světla svého nebeského Otce, když nesnesete ani lesk svítícího slunce? Věřte mi, že slunce je jako plamen svíčky vedle slunce Pravdy nebeského Otce. Proto nemáte zatím nic než víru, naději a lásku. Vpravdě pravím vám, že odměna vás nemine. Jestliže věříte mým slovům, věříte i v toho, který mne poslal, který je Pánem všeho a kterému jsou všechny věci možné. Když budete věřit v anděly Matky země a dodržovat její zákony, bude vaše víra podpořena a nikdy nepoznáte nemoc. Mějte také naději v lásku našeho nebeského Otce, neboť kdo mu důvěřuje, nebude nikdy oklamán a neuvidí smrt. Milujte se navzájem, neboť Bůh je láska, a tak jeho andělé poznají, že putujete po jeho cestách a připojí se k vám a budou vám sloužit. A Satan se všemi svými hříchy, nemocemi a zlořádem se z vašeho těla odstěhuje. Jděte, vyhýbejte se svým hříchům, čiňte pokání; pokřtěte se, abyste se znovu zrodili a už více nehřešili."

Pak se Ježíš zvedl. Ale všichni ostatní zůstali sedět, neboť každý cítil sílu jeho slov. A potom se objevil mezi rozestouplými mraky měsíc v úplňku a zahalil Ježíše světlem. A jiskry sršely z jeho vlasů a on stál mezi nimi ve svitu měsíce, jako by se vznášel ve vzduch. A nikdo se ani nepohnul, nebylo slyšet nejmenšího zvuku. A nikdo nevěděl, kolik času uplynulo, neboť čas se zastavil. Potom Ježíš nad nimi vztáhl ruce a řekl: "Mír buď s vámi", a tak odešel, jako vánek, který prochvívá korunami stromů.

A po nějakou dobu sedělo shromáždění tiše a potom se probouzelo ze svého mlčení, jeden po druhém, jako po dlouhém snu. Ale nikdo neodcházel, neboť slov toho, který je opustil, stále ještě zněla v jejich uších. A oni seděli, jako by naslouchali podivuhodné hudbě. Ale konečně, když už to bylo poněkud tísnivé, řekl jeden: "Jak je dobré být tady". A druhý: "Kéž by tato noc trvala navždycky!" A jiný: "Kdyby tak on s námi stále zůstal." "Je to pravda, že je vyslancem Božím, protože vložil naději do našich srdcí." A nikdo nechtěl jít domů s odůvodněním: "Nepůjdu domů, protože je tam všechno temné a neradostné. Proč bychom měli jít domů, kde nás nikdo nemá rád?"

A takto mluvili dále, neboť téměř všichni byli chudí, chromí, slepí zanedbaní, žebráci, bezdomovci, ve své bídě opovrhovaní, a byli strpěni jen ze soucitu v domech, ve kterých nalezli na pár dnů útulek. Dokonce i zajištění, kteří měli domov a rodinu, říkali: "My s vámi také zůstaneme." Neboť každý cítil, že slova toho, který odešel, spojila to malé shromáždění neviditelnými pouty. A všichni se cítili jako znovuzrozeni. Viděli před sebou prozářený svět, přestože měsíc byl již zase skryt za mraky. A v srdcích všech rozkvetl podivuhodný květ podivuhodné krásy, květ radosti.

A když se nad horizontem objevily zářivé paprsky slunce, cítili všichni, že je to slunce přicházející říše Boží. S radostným vzezřením povstali, aby pozdravili Boží anděly. A mnozí nečistí a nemocní následovali Ježíšova slova a vyhledali břehy zurčícího proudu. Svlékli boty i šaty, postili se a vystavili svá těla andělům vzduch, vody a slunečního světla. A andělé Matky země je objali a zmocnili se jejich těl zvenku i zevnitř. A všichni viděli veškeré neduhy, hříchy a nečistoty, jak od nich rychle odcházejí. A dech některých byl tak páchnoucí jako to, co vycházelo z vnitřností, a někteří zvraceli a páchnoucí výkaly vycházely z jejich útrob. Všechny tyto nečistoty vytékaly ústy, některým z nosu, jiným z očí a uší. A mnohým vycházel protivný a odporný pot ze všech pórů těla. A na mnohých místech vyrážely velké hnisavé boule, ze kterých vycházely nečistoty s hrozným zápachem a moč zhoustla jako včelí med; u jiných byla téměř červená nebo černá a téměř tak tvrdá jako říční písek. A z mnohých vycházely tak páchnoucí větry, jako dech ďábla. A jejich zápach byl tak veliký, že to nikdo nemohl snést.

A když se ponořovali, vstoupil anděl vody do jejich těl a všechny odpornosti a nečistoty jejich minulých hříchů se vyplavovaly a jako valící se horská řeka vytékalo z jejich těl množství tvrdých a měkkých ohavností. A zem, na kterou jejich voda tekla, byla znečištěná a zápach byl tak veliký, že tam nikdo nemohl zůstat a ďáblové opustili jejich útroby v podobě nespočetných červů, kteří se hemžili v jejich výkalech. A kroutili se v bezmocném vzteku, že je anděl vody vyhnal z vnitřností lidský synů. Ale pak se na ně snesla moc anděla slunečního svitu a oni tam pošli za zoufalého kroucení, rozšlapáni andělem slunečního světla, Kolem se všichni třásli hrůzou, když se dívali na všechny tyto odpornosti Satana, před kterými je andělé zachraňovali. A děkovali Bohu, který poslal své anděly k jejich osvobození. A byli někteří, kteří byli mučení velkými bolestmi, které nechtěly povolit; a protože nevěděli, co mají dělat, rozhodli se poslat někoho za Ježíšem, neboť si velmi přáli, aby byl s nimi. A když jej dva z nich šli hledat, viděli jak Ježíš sám přichází podél břehu. A jejich srdce byla naplněna nadějí a radostí, když slyšeli jeho pozdrav: "Mír buď s vámi." A bylo mnoho otázek, které mu chtěli položit, ale ke svému podivení nemohli se ptát, neboť je nic nenapadalo. Potom jim Ježíš řekl: "Přicházím, protože mě potřebujete." A jeden zvolal: "Mistře, my tě opravdu potřebujeme, pojď, osvoboď nás od našich bolestí.!"

A Ježíš k nim mluvil v podobenství: "Vy jste jako ztracený syn, který dlouhá léta jedl a pil a trávil svoje dny v nedbalosti a rozmařilosti se svými přáteli. A každý týden dělal nové dluhy bez vědomí svého otce a promarnil všechno v několika dnech. A věřitelé mu vždy znovu něco půjčili, protože jeho otec byl velmi bohatý a trpělivě platil dluhy svého syna. Marně jej otec napomínal dobrými slovy; ten napomenutí svého otce nechtěl slyšet, ani jeho úpěnlivé prosby, aby se vzdal svých nekonečných prostopášností a vrátil se na pole dohlédnout na práci služebníků. Syn vždy všechno otce slíbil, jen když zaplatí jeho staré dluhy, ale na druhý den začal všechno znovu. A více než sedm let pokračoval syn ve svém hýřivém životě. Až nakonec ztratil jeho otec trpělivost a dluhy svého syna již věřitelům nezaplatil. "jestli vždy znovu zaplatím," řekl, "nebude nikdy hříchům mého syna konec." Tak vzali ti oklamaní věřitelé ve svém hněvu syna do otroctví, aby svou každodenní prací vrátil peníze, které mu půjčili. A tu přestalo jídlo a pití a denní prostopášnosti. Od rána do noci svlažoval pole svým potem a všechny údy jej bolely od nezvyklé práce. Žil ze suchého chleba a neměl nic než své slzy, kterými jej mohl zvlhčit. A po třech snech trpěl tolik vedrem a únavou, že řekl svému pánovi: "Nemohu už pracovat, neboť mě bolí všechny údy. Jak dlouho mě chcete trápit?" "Až do dne, kdy prací tvých rukou budou tvé dluhy zaplaceny, a až uplyne sedm let, budeš volný.!" Avšak zoufalý syn s pláčem odpověděl:" Ale já nemohu unést ani sedm dní! Měj se mnou soucit, neboť mě všechny mé údy pálí a bolí." A zlomyslný lichvář na něj křičel: "Hleď konat svou práci; když jsi mohl sedm dlouhých let trávit své dny a noci v prostopášnostech, musíš nyní všechny své dluhy až do posledního haléře splatit." A zoufalý syn se vrátil s trýznivými bolestmi zpátky na pole, aby pokračoval v práci. Únavou a bolestí stál sotva na nohou, když přišel sedmý den sváteční, kdy se na poli nepracuje. Tu sebral syn své poslední síly a klopýtal k domu svého otce. Vrhl se k jeho nohám a řekl: " Otče, uvěř mi naposledy a odpusť mi všechny urážky, kterých jsem se vůči tobě dopustil. Přísahám ti, že už nikdy nebudu žít tak rozmařile a že budu ve všech věcech tvůj poslušný syn. Osvoboď mě z rukou mých utlačovatelů. Otče, podívej se na mne a na moje nemocné tělo a nezatvrzuj své srdce. "

Tu otci vstoupily slzy do očí a on objal svého syna a řekl: "Oslavme to, neboť dnes mi byla dána veliká radost, vždyť jsem nalezl svého milovaného syna, který se ztratil." A oblekl jej do svých nejvybranějších šatů a oslavovali celý den. Druhý den ráno dal svému synu stříbro, aby zaplatil dluhy věřitelům. Když se syn vrátil, řekl mu: "Můj synu, vidíš, jak je snadné sedm let hýřivým životem dělat dluhy, ale jejich zaplacení sedmi lety tvrdé práce je těžké." "Otče, je skutečně kruté je platit i jen sedmi dny." A otec jej napomínal a řekl: "Tentokrát ti bylo dovoleno, abys své dluhy zaplatil v sedmi dnech místo v sedmi létech, zbytek je ti odpuštěn. Ale měj se na pozoru, abys v budoucnosti nedělal nové dluhy. Neboť ti říkám nikdo kromě tvého otce ti nepromine dluhy, neboť jsi jeho syn. U každého jiného bys musel těžce pracovat sedm dlouhých let, jak kážou naše zákony."

"Můj otče, chci být již stále tvůj milující a poslušný syn a nechci dělat už žádné dluhy, neboť nyní už vím, jak je kruté je platit." A šel na pole svého otce a dohlížel každý den na práci jeho dělníků. Ale nenutil je nikdy k tvrdé práci, neboť vzpomínal na vlastní těžkou dřinu. A roky ubíhaly a majetek otce pod jeho rukama přibýval, neboť otec jeho práci žehnal. Pomalu vrátil desetkrát více, než za těch sedm let promarnil. A když otec viděl, že syn jeho služebníky i jeho majetek dobře spravuje, řekl mu: "Můj synu, vidím že můj majetek je v dobrých rukou. Dám ti všechen svůj dobytek, svůj dům, své polnosti a své poklady. Vezmi toto vše jako své dědictví, pokračuj v jeho velebení, abych se mohl z tebe těšit." A když syn převzal od otce své dědictví, odpustil všem dlužníkům, kteří nemohli zaplatit, neboť nikdy nezapomněl. že jemu byly jeho dluhy také prominuty, když je nemohl zaplatit. A Bůh mu požehnal dlouhým životem, mnoha dětmi a velkým bohatstvím, neboť byl vždy laskavý ke všem svým služebníkům i ke svému dobytku."

Potom se Ježíš obrátil k nemocnému lidu a řekl: "Mluvím k vám v podobenstvích, abyste mohli Boží slovo lépe pochopit. Těch sedm let jídla a pití a hýřivého života jsou hříchy minulosti. Zlomyslný věřitel je Satan. Dluhy jsou nemoci. Tvrdá práce jsou bolesti. Ztracený syn jsme my. Zaplacení dluhů je vyhnání ďáblů a nemocí a uzdravení vašeho těla. Stříbro, které syn od otce obdržel, je osvobozující moc andělů. Otec je Bůh. Otcovo vlastnictví jsou země a nebe; služebníci otce jsou andělé. Podle otce je svět, který se promění v Království nebeské, jestliže na tom budou synové člověka spolu s anděly nebeského Otce pracovat.

Neboť vám říkám, je lepší, když syn je poslušen otci a dohlíží na služebníky na poli, než aby se stal dlužníkem zlomyslných lichvářů a jako otrok se plahočil a dřel, aby své dluhy splatil. Stejně tak je lepší, když synové člověka dbají zákonů nebeského Otce a společně s jeho anděly pracují na Královské říši, než aby se stali dlužníky Satana, pána smrti, všech hříšníků a nemocí, a museli v potu a s bolestí trpět, dokud nejsou všechny jejich hříchy splaceny. Vpravdě pravím vám, velké a hojné jsou vaše hříchy. Mnoho let jste povolovali svodům Satana. Přejídali jste se, opíjeli, a vaše dluhy se množily. a nyní je musíte splatit a jejich zaplacení je těžké a kruté. Nebuďte proto jež třetí den netrpělivý jako ztracený syn, ale buďte trpělivý až do sedmého dne, který je Bohem posvěcený, a jděte potom s pokorným a poslušným srdcem před tvář svého nebeského Otce, aby vám všechny vaše staré dluhy prominul. Vpravdě vám říkám, že váš nebeský Otec vás nekonečně miluje, neboť vám dovolí, abyste své dluhy sedmi let zaplatili v sedmi dnech. Těm, kteří dluží za sedm let hříchů a nemocí, ale poctivě zaplatí a vydrží až do sedmého dne, promine náš nebeský Otec dluhy za celých sedm let."

"A jestli jsme hřešili sedmkrát sedm let?" ptal se nemocný muž, který hrozně trpěl. "Také v tomto případě odpustí nebeský Otec všechny tvé dluhy v sedmkrát sedmi dnech." "Šťastní jsou ti, kteří vydrží až do konce, neboť ďáblové Satana píší všechny zlé skutky do knihy, do knihy vašeho těla a vašeho ducha. Pravím vám, není žádného hříšného činu, který by již od počátku světa nebyl zapsán u vašeho nebeského Otce. Neboť zákonům, které dávají králové, se můžete vyhnout, ale zákonům svého Boha nemůže ujít žádný člověk. Když stojíte před tváří Boží, ukáží ďáblové Satana vaše činy a Bůh vidí vaše hříchy zapsány v knize vašeho těla a vašeho ducha a je ve svém srdci smutný. Ale když litujete svých hříchů a pomocí půstu a modliteb vyhledáte Boží anděly, pak za každý další den, kdy se postíte a modlíte,vymažou Boží andělé jeden rok vašich špatných činů z knihy vašeho těla a vašeho ducha. A když je i poslední stránka vymazána a od všech vašich hříchů očištěna, stojíte před tváří Boží a Bůh se ze srdce raduje a zapomene všechny vaše hříchy.

Osvobodí vás z drápů Satana a od utrpení; vezme vás do svého domu a přikáže všem svým služebníkům, všem svým andělům, aby vám sloužili, dá vám dlouhý život a už nikdy nepoznáte nemoc. A jestliže od nynějška místo hřešení naplníte své dny dobrými skutky, potom zapíšou andělé Boží všechny dobré skutky do vašeho těla a vašeho ducha. Říkám vám pravdivě, každý dobrý čin je zapsán u Boha již od počátku světa. Neboť od svých králů a vlád marně očekáváte odměnu, ale před Bohem nezůstanou vaše dobré skutky nikdy neodměněny.

A když přijdete před tvář Boží, budou jeho andělé vaše dobré činy dosvědčovat. A Bůh uvidí vaše dobré činy zapsány ve vašem těle a vašem duchu a ze srdce se zaraduje. Požehná vašemu tělu a vašemu duchu i všem vaším činům a dá vám jako dědictví svou pozemskou i nebeskou říši, abyste v nich žili svůj věčný život. Šťastný je ten, který může vstoupit do říše Boží, neboť nikdy neuvidí smrt." A veliké mlčení následovalo po jeho slovech. A ti, kteří byli zbaveni odvahy, čerpali novou sílu z jeho slov a pokračovali v půstu a modlitbách. A ten, který mluvil před tím, mu řekl: "Chci vydržet až do sedmého dne." A druhý rovněž: "Chci také vydržet sedm krát sedm dnů." Ježíš jim odpověděl: "Šťastní jsou ti, kteří vydrží až do konce, neboť oni zdědí zemi." A bylo mezi nimi mnoho nemocných, mučených krutými bolestmi, kteří se nemohli dostat až k Ježíšovi, neboť nemohli jít po vlastních nohou. Řekli: "Mistře, budeme velmi mnoho trpět, řekni nám, co máme dělat." A ukázali Ježíši své zkroucené a uzlinaté nohy a řekli: "Ani anděl vody, ani anděl vzduch, ani anděl slunečního světla nemohou zmírnit naše bolesti, ačkoli jsme se ponořovali, postili, modlili a ve všem tvoje slova následovali."

"Vpravdě pravím vám, vaše kosti budou uzdraveny! Neztrácejte odvahu, ale vyhledejte léčitele kostí, anděla země. Neboť odtud Pocházejí vaše kosti a tam se také vrátí." A ukázal svojí rukou tam, kde je tekoucí voda a sluneční žár změkčily zemi u kraje řeky na bahnitou usazeninu. "Ponořte své nohy do bahna, aby objetí anděla země vztáhlo z vašich kostí všechnu nečistotu a nemoc. A uvidíte, jak Satan a vaše bolesti z objetí anděla země uprchnou. A uzliny z vašich kostí zmizí a budete se moci opět protáhnout a všechny vaše bolesti objetí anděla země uprchnou. A uzliny z vašich kostí zmizí a budete se moci opět protáhnout a všechny vaše bolesti pominou." A nemocní učinili tak jak řekl, neboť věděli, že budou uzdraveni. A byli ještě jiní nemocní kteří trpěli strašnými bolestmi, ale i přesto se dále postili. A jejich síla byla u konce a polévalo je velké horko. Když vstali z lože, aby šli za Ježíšem, zašla se jejich těla kroutit, jako by se do nich opíral prudký vichr a kdykoli se pokusili postavit na nohy, padali opět k zemi. Tu šel Ježíš k nim a řekl: "Vy trpíte, protože Satan a jeho nemoci mučí vaše tělo. Ale nebojte se, neboť jejich moc nad vámi rychle skončí. Neboť Satan je jako pokrytecký soused, který vstoupil do domu svého souseda, když tento nebyl přítomen, s úmyslem odnést si jeho majetek do vlastního domu. Ale lidé vyprávěli majiteli, že nepřítel řádí v jeho domě a on se rychle vracel zpět domů. A když ten špatný soused pobral všechno, co se m u líbilo, uviděl z dálky pán domu, jak se spěšně vrací; a pln zlosti, že nemůže všechno odnést, chtěl vše, co tu zbylo, rozbít a zpustošit, všechno zničit, aby alespoň ty věci, které nemůže mít, ani ten druhý neměl. Ale krátce nato, co pán domu vstoupil a ještě než mohl zlomyslný soused svůj úmysl provést, jej pán uchopil a vyhodil z domu. Pravím vám, právě tak vstoupil Satan do vašeho těla, které je příbytkem Boha. A pobral všechno, co chtěl ukrást: váš dech, vaši krev, vaše kosti, vaše maso, vaše vnitřnosti, vaše oči a vaše uši. Ale svým půstem a modlením jste přivolali pána svých těl a jeho anděly. A nyní vidí satan, že je to konec moci. Proto ve svém vzteku sbírá ještě jednou svou sílu, aby tělo zničil, dříve než pán přijde. Proto vás Satan tak strastiplně mučí, protože cítí, že přišel jeho konec. Ale vaše srdce se nemusí chvět úzkostí, neboť brzy se objeví Boží andělé, aby obsadili svoje obydlí a vysvětili je jako chrám Boží. A popadnou Satana a vyhodí ho z vašich těl i se všemi jeho nemocemi a nečistotami. A budete šťastní, neboť se dočkáte odměny za svou statečnost a už žádné nemoci neuvidíte."

A byl jeden mezi nemocnými, který byl mučen Satanem více než všichni ostatní. Jeho tělo bylo vysušeno jako kostra a jeho kůže byla žlutá jako padající list. Byl už tak slabý, že se nemohl doplazit k Ježíšovi ani po svých rukou a volal na něj z dálky:

"Mistře, měj se mnou soucit, neboť nikdy netrpěl člověk tolik co já, co svět existuje. Vím, že jsi byl skutečně poslán od Boha a vím, že můžeš Satana ihned vyhnat z mého těla, jestliže chceš. Což neposlouchají andělé Boží vyslance Božího? Přijď, Mistře, a vyžeň ze mne Satana, neboť ve mně zlostně řádí a zle mě mučí."

A Ježíš mu odpověděl: "Satan tě týrá tak silně, že se již několik dní postíš a neplatíš mu žádný poplatek. Nekrmíš ho všemi těmi odpornostmi, kterými jsi až dosud špinil chrám svého ducha. Týráš Satana hladem a proto tě ve své zlobě týrá také. Neboj se, neboť ti říkám, že Satan bude zničen dříve, než bude zničeno tvé tělo, neboť zatímco se postíš a modlíš, chrání Boží andělé tvé tělo, takže tě moc Satana nemůže zničit. A hněv Satana je vůči Božím andělům bezmocný."

Potom přišli všichni k Ježíšovi a hlasitým voláním jej snažně prosili: "Mistře, slituj se nad ním, neboť on trpí více než my všichni, a jestliže z něj Satana hned nevyženeš, bojíme se, že nedožije rána."

A Ježíš jim odpověděl: "Velká je vaše víra. Když se stane podle vaší víry, brzy spatříte na vlastní oči strašné zjevení satana a zažijete moc Syna člověka. Neboť chci vyhnat mocného Satana silou nevinného beránka Božího, nejslabšího stvoření Pána. Neboť Svatý Duch Boží činí nejslabšího tím nejsilnějším." A Ježíš podojil jednu ovci, která se pásla v trávě. Vylil mléko na sluncem prohřátý písek a řekl: "Pohleďte, síla anděla vody je vtisknuta do tohoto mléka. A nyní do něj proniká i síla anděla slunečního světla. A mléko bude díky jejich síle vřelé. A nyní se spojí anděl vody a anděl slunce s andělem vzduchu. Hleďte, pára horkého mléka stoupá pomalu do vzduchu. Pojď a dýchej ústy sílu andělů vody, slunečního světla a vzduchu, aby přešla do tvého těla a vyhnala z něj Satana."

A nemocný muž, kterého mučil Satan, zhluboka vdechoval stoupající páru do sebe. "Satan ihned opustí tvé tělo, neboť již tři dny hladoví a v tobě žádnou potravu nenalézá. Vyjde z tebe, aby utišil svůj hlad teplým mlékem, neboť tato strava mu vyhovuje. Ucítí jeho vůni a nebude moci odolat hladu, který jej již po tři dny sužuje. Ale Syn člověka zničí jeho tělo, aby už nemohl nikoho jiného trápit." Potom se začal nemocný třást zimnicí a jeho tělo se napjalo, jako by chtěl zvracet, ale nemohl. Lapal po vzduchu, ale nemohl se nadechnout a zůstal ležet v klíně Ježíše v bezvědomí. "Nyní opouští Satan jeho tělo, pohleďte!" A Ježíš ukázal na otevřená ústa nemocného muže. A pak sledovali všichni s úžasem a hrůzou, že z jeho úst vychází Satan v podobě odporného červa, rovnou ke kouřícímu mléku. Pak vzal Ježíš do rukou dva špičaté kameny a rozmačkal hlavu Satana a vytáhl z nemocného muže celé tělo obludy, které bylo téměř tak dlouhé jako výška člověka. Když byl ten odporný červ z hrdla nemocného venku, mohl opět dýchat a všechny jeho bolesti byly pryč. A všichni hleděli zděšeně na odporné tělo Satana.

"Podívej, co hrozného jsi po mnoho let ve svém těle nosil a živil. Vyhnal jsem to a zabil, aby tě to už nikdy nemučilo. Děkuj Bohu, že Tě jeho andělé osvobodili a již nehřeš, aby se Satan do Tebe nevrátil. Ať je tvé tělo od této chvíle chrámem, zasvěceným Bohu."

A všichni byli ohromeni jeho slovy i jeho mocí. A říkali: "Mistře, ty jsi skutečně Boží vyslanec a znáš všechna tajemství." "A vy," odvětil Ježíš, "máte být pravými syny Božími, abyste se mohli také podílet na jeho moci, na jeho vědění a na všech tajemstvích. Neboť moudrost a moc může přijít jen z lásky Boží. Milujte proto svého nebeského Otce a svou Matku zemi z celého srdce svého a celým duchem svým. A služte jim, aby vám jejich andělé také sloužili. Obětujte všechno své konání Bohu. A neživte Satana, neboť odměnou hříchu je smrt. Ale u Boha je odměnou dobrého jeho láska, vědění a moc života věčného." A všichni poklekli a děkovali Bohu za jeho lásku.

A Ježíš je opustil se slovy: "Přijdu opět ke všem, kteří vydrží v modlitbě a půstu do sedmého dne. Mír buď s vámi." A ten nemocný muž, ze kterého Ježíš vyhnal Satana, vstal, neboť se do něho vrátila životní síla. Dýchal zhluboka a jeho oči se vyjasnily, když všechny jeho bolesti pominuly. A vrhl se na zem, kde před tím stál Ježíš, a líbal otisky jeho nohou a plakal. A to bylo u řečiště jednoho proudu, kde se mnoho nemocných sedm dní a sedm nocí s anděly Božími postilo a modlilo. A velká byla jejich odměna, že následovali slova Ježíše. Když uplynul i sedmý den, opustily je všechny bolesti.

A když slunce vyšlo nad horizontem, viděli Ježíše přicházet s hory k nim, s jasem vycházejícího slunce nad jeho hlavou. "Mír buď s vámi." A oni neřekli ani slovo, ale jen se vrhli před ním na kolena a dotkli se lemu jeho šatu na znamení svého uzdravení. "Neděkujte mně, nýbrž své Matce zemi, která vám poslala své mocné anděly. Jděte a už nehřešte, abyste už žádnou nemoc nepotkali. A dovolte uzdravujícím andělům, aby se stali vašimi strážci."

Ale oni mu odpověděli: "Kam máme jít, když slova věčného života jsou při tobě? Řekni nám, které jsou to hříchy, kterým se musíme vyhýbat, abychom již nikdy neonemocněli?" Ježíš odvětil: "Stane se podle vaší víry."

Sedl si mezi ně a pokračoval: "Bylo vám již dříve řečeno: "Cti svého nebeského Otce i svou Matku zemi a dodržuj jejich přikázání, abys žil dlouho na zemi."

A jako další bylo tímto přikázáním dáno: "Nezabiješ, "neboť život byl dán všem Bohem a to, co dal Bůh, nesmí člověk vzít. Neboť vám pravím, z jedné Matky pochází vše, co na zemi žije. Proto každý, kdo zabíjí, zabíjí svého bratra. A od něj se jeho Matka země odvrátí o odejme mu svá životodárná ňadra. A její andělé ho opustí a do jeho těla se nastěhuje Satan. A maso zabitých zvířat se stane v jeho těle jeho vlastním hrobem. Vpravdě pravím vám, ten, který zabíjí, zabíjí sebe a kdo jí maso zabitých zvířat, jí z těla smrti. Neboť v jeho krvi se každá kapka krve zabitého tvora stává jedem, jejich dech se stává zápachem jeho dechu, jejich maso se proměňuje v hlízy: v jeho kostech jejich kosti ve vápno, v jeho vnitřnostech jejich vnitřnosti v úpadek, v jeho očích jejich oči v šupiny : v jeho uších jejich uši ve voskovou zátku. A jejich smrt se stane jeho smrtí. Neboť jenom ve službě nebeskému Otci budou vaše dluhy sedmi let prominuty v sedmi dnech. Ale Satan vám neodpustí nic a jemu budete musit všechno zaplatit. Oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, pálení za pálení, ránu za ránu, život za život, smrt za smrt.

Neboť mzda hříchu je smrt. Nezabíjejte ani nejezte maso svých nevinných obětí, jestliže se nechcete stát otroky Satana. Neboť to je stezka utrpení a vede ke smrti. Naopak vykonávejte vůli Boží, aby Vám andělé na vaší cestě životem sloužili. Poslechněte proto slova Boží: "Hleďte, dal jsem vám k obživě všechny rostliny celé země i s jejich semeny a všechny stromy s jejich plody a jádry a veškeré zvěři na zemi a ptákům ve vzduchu a vší havěti, co se po zemi plazí, jsem dal k obživě všechny zelené natě. Také mléko od všeho, co se pohybuje a na zemi žije má být pro vás potravou: tak jako jim jsem dal zelené byliny, dávám vám jejich mléko. Ale maso a krev, která je oživuje, nejezte. Zajisté budu na vás požadovat vaši tekoucí krev, ve které je vaše duše: budu na vás žádat všechna zabitá zvířata i duše všech zabitých lidí.

Neboť já, Pán a Bůh tvůj, jsem přísný a horlivý Bůh, který chyby otců přenáší až do třetího a čtvrtého pokolení na děti těch, kteří mě nenávidí, ale těm mnoha zástupům, kteří mě milují a má přikázání dodržují, prokazuji milosrdenství. "Miluj Pána Boha svého z celého srdce svého a z celé duše své a veškerou silou svou," to je první a největší přikázání.

A druhé je mu podobné: "Miluj svého bližního jako sebe sama." Není větších přikázání než tato."

A po těchto slovech mlčeli všichni až na jednoho, který zvolal: "Co mám dělat, Mistře, když uvidím, jak mého bratra napadlo divoké zvíře? Mám nechat svého bratra zahynout nebo mám to divoké zvíře zabít? Nepřestoupím pak zákon?"

A Ježíš odpověděl: "Již dříve vám bylo řečeno: "Všechna zvířata, která chodí po zemi, všechny ryby v mořích a všichni ptáci ve vzduchu jsou dáni do vaší moci." Vpravdě pravím vám, ze všech stvoření, která žijí na zemi, stvořil Bůh jen člověka podle svého obrazu. Proto jsou zvířata podřízena člověku a ne člověk zvířatům. Nepřekročíte proto zákon, když zabijete divoké zvíře, abyste zachránili život svého bratra. Neboť vskutku, člověk je více než pouhé zvíře. Ale když člověk zabije zvíře bezdůvodně, i když ho nenapadlo, jenom pro požitek ze zabíjení nebo pro maso nebo kůží nebo kly, je to zlý čin, kterého se dopustil, neboť se promění v divoké zvíře. Proto je jeho konec také takový jako konec divokého zvířete."

Potom řekl jiný: "Mojžíš, největší v Izraeli, dovolil našim praotcům jíst maso čistých zvířat a zakazoval jim jen maso nečistých zvířat. Proč ty nám zapovídáš maso všech zvířat? Který zákon je od Boha? Ten Mojžíšův nebo Tvůj?" A Ježíš odpověděl : " Bůh dal vašim praotcům prostřednictvím Mojžíše deset přikázání. Těchto deset přikázání je příliš těžkých," řekli vaši praotcové a nemohli je dodržovat. Když to Mojžíš viděl, měl se svým lidem soucit a nechtěl jej vidět zahynout. A proto jim dal desetkrát deset přikázání méně těžkých, aby je mohli plnit. Vpravdě pravím vám, kdyby vaši praotcové bývali schopni dodržet těch deset Božích přikázání, nemusel by Mojžíš nikdy dávat desetkrát deset přikázání. Neboť ten, jehož nohy jsou pevné jako hora Sión, nepotřebuje žádné berle. Ale ten, jehož údy se chvějí, dojde s berlemi dál než bez nich. A Mojžíš řekl Pánu: "Moje srdce je naplněno starostí, neboť moji lidé jsou ztraceni. Neboť jim chybí vědění a oni nejsou schopni pochopit Tvé zákony, Jsou jako malé děti, které ještě nemohou rozumět slovům svého otce. Dovol mi, Pane, abych jim dal jiné zákony, aby nezahynuli. Když nemohou jít s Tebou, ať alespoň nejsou proti Tobě, aby zůstali naživu, a až přijde jejich čas a oni budou zralí pro Tvá slova, zjev jim své zákony." Proto rozbil Mojžíš ty dvě kamenné desky, na kterých bylo napsáno deset přikázání, a místo nich jim dal desetkrát deset. A z těchto desetkrát deset přikázání udělali písaři a učenci stokrát deset přikázání. A vložili na vaše bedra nesnesitelné břímě, které sami nenesou. Čím bližší jsou přikázání Bohu, tím jich potřebuje méně, a čím jsou Bohu vzdálenější, tím jich potřebujeme více. Proto je nespočetně zákonů písařů a učenců, jen sedm Syna člověka, tři andělů a Bůh má jen jeden zákon. Proto Vás učím jen zákonům, kterým můžete rozumět, abyste se stali lidmi a sledovali sedm zákonů Syna člověka. Pak vám zjeví andělé také své zákony, aby se na vás snesl Svatý Duch Boha a přivedl vás k jeho zákonu."

A všichni se podivili nad jeho moudrostí a prosili ho: "Pokračuj, Mistře, a uč nás všem zákonům, které můžeme přijmout."

A Ježíš pokračoval: " Bůh přikázal vašim praotcům: "Nezabiješ." Ale jejich srdce byla zatvrzelá a oni zabíjeli. Tak na nich Mojžíš požadoval, že nesmějí zabít nikoho z lidí a strpěl, že zabíjeli zvířata. A pak se zatvrdila srdce vašich praotců ještě více a oni zabíjeli lidi a zvířata ve stejné míře. Ale já vám říkám: nezabíjejte ani lidi ani zvířata, ani potravu, kterou přijímají vaše ústa. Neboť když jíte živou potravu, i vy budete živí, ale když svou potravu zabijete, právě tak ona zabije vás. Neboť život plodí jen život a smrt plodí zase jen smrt. Neboť vše, co zabíjí vaši potravu, zabíjí také vaše tělo. A vše, co zabíjí vaše těla, zabíjí také vaše duše. Vaše těla jsou tím, čím je vaše strava, stejně jako váš duch je tím, čím jsou vaše myšlenky. Nejezte proto, co oheň, mráz nebo voda narušila. Neboť vařená, zmrazená nebo nahnilá strava nechá právě tak vaše těla propálit, zmrazit nebo shnít. Nebuďte jako ten hloupý hospodář, který na svém poli zasil vařená, zmrazená a shnilá zrna. A přišel podzim a jeho pole nic nenesla. A jeho bída byla veliká. Ale buďte jako ten sedlák, který osívá svá pole živou setbou a jehož pole nesou živé pšeničné klasy, které ho stonásobně odmění za zrna, která zasil. Neboť vpravdě vám říkám, žijte jenom ohněm života a nepřipravujte si svou stravu pomocí ohně smrti, který vaši potravu zabíjí a vaše těla a vaše duše též."

"Pane, kde je oheň života?" ptali se někteří.

"Ve vás, ve vaší krvi a ve vašich tělech."

"A oheň smrti?" ptali se jiní.

"To je oheň, který hoří mimo vaše těla, který je víc horký než vaše krev. Tímto ohněm smrti si vaříte svou obživu doma i na poli. Vpravdě pravím vám, je to ten samý oheň, který ničí vaši potravu i vaše těla, právě tak jako oheň zlomyslnosti, který pustoší vaše myšlenky a vašeho ducha. Neboť vaše tělo je to, co jíte a váš duch je to, co myslíte. Nejezte proto nic, co zabil silnější oheň než oheň života. Proto si připravujte a jezte všechny plody stromů a všechny traviny polí a všechno mléko zvířat, které jsou poživatelné. Neboť tyto byly živeny a zrály ohněm života, všechny jsou darem andělů naší Matky země. Ale nejezte nic, co ochutil oheň smrti, neboť to je od Satana."

"Jak si máme bez ohně upéci náš denní chléb, Mistře?" ptali se někteří s velkým podivením.

"Dovolte Božím andělům připravit váš chléb. Navlhčete svou pšenici, aby do ní mohl proniknout anděl vody. Vystavte ji potom vzduchu tak. aby ji mohl obejmout i anděl vzduchu. A nechte ji od rána až do večera na slunci, aby k ní mohl přijít anděl slunečního světla. A požehnání těch tří andělů dá brzy vzklíčit zárodek života. Potom rozmačkejte zrní a utvořte tenké placky, jak to dělali i vaši praotcové, když opustili Egypt, dům otroctví. Vystavte ráno placky opět slunci když stojí nejvýše, placky otočte na druhou stranu, ať i tu obejme anděl slunečního světla a nechte je ležet až do západu slunce. Neboť tak jako andělé vody, vzduchu a slunečního světla způsobili vzrůst a zrání pšenice na poli, tak musejí také váš chléb připravit. A to samé slunce, které ohněm života nechalo vyrůst a dozrát pšenici, musí stejným ohněm upéci váš chléb. Neboť oheň slunce dá pšenici, chlebu a tělu život. Ale oheň smrti zabíjí pšenici, chléb i tělo. A živí andělé živého Boha slouží jen živým lidem. Neboť Bůh je Bohem živých a ne Bohem mrtvých. Tak jezte vždy se stolu Boha: ovoce stromů, zrno a traviny polí, mléko dobytčat a med včel. Neboť všechno ostatní je Satana a vede na cestu hříchu a nemocí až ke smrti, Ale obživa, kterou jíte z hojnosti Božího stolu, dá vašemu tělu sílu a mládí a vy nepoznáte žádné nemoci. Neboť stůl Boha živil Metuzaléma až do vysokého stáří a já vám říkám po pravdě, když budete žít tak, jako žil on, tak vám dá Bůh živých také tak dlouhý život na zemi. Vpravdě pravím vám, Bůh živých je bohatší než všichni boháči na zemi a jeho plný stůl je pestřejší než nejbohatší hodovní stůl všech boháčů na zemi. Jezte proto po celý váš život u stolu vaší Matky země a nepoznáte nikdy nedostatek. A jezte všechny věci tak, jak se na stole Matky země nacházejí. Nevařte, ani nemíchejte všechny věci dohromady, aby se vaše vnitřnosti nestaly dýmající bažinou. Neboť vám říkám po pravdě, toto je v očích Pána odporné.

A nebuďte jako lačný služebník, který snědl u stolu pána pokaždé porce druhých. Zhltal všechno sám a ve své žravosti vše smíchal. A když to jeho pán uviděl, rozhněval se na něj a odehnal jej od stolu. Když bylo jídlo u konce, smíchal dohromady vše, co zbylo a zavolal lačného služebníka k sobě a řekl mu : "Vezmi a jez toto všechno s prasaty, neboť tvoje místo je mezi nimi a ne u mého stolu." Buďte proto opatrní a neznečišťujte svá těla všemi možnými odpornostmi. Buďte spokojeni s dvěma nebo třemi druhy potravy, které vždy na stole naší Matky země najdete. A nedychtěte spotřebovat všechny věci, které všude uvidíte. Neboť vpravdě pravím vám, když všechny ty druhy potravy ve svém těle smícháte, končí mír ve vašem těle a zpustoší ho nekonečný boj. A bude zahubeno, tak jako rodiny a královské říše přivodí svůj zánik, když se rozdělí. Neboť váš Bůh je Bůh míru a nepodporuje žádné rozdělení. Nepřivolávejte na sebe tedy jeho prokletí, aby vás nevyhnal od svého stolu a vy jste nebyli nuceni jít ke stolu Satana , kde oheň hříchů, nemocí a smrti zahubí vaše tělo.

A když jíte, nejezte až do plnosti. Prchejte před pokušením Satana a poslouchejte hlasy andělů Božích. Neboť Satan a jeho moc vás svádí, abyste jedli víc a víc. Žijte z Ducha a odolejte žádostem těla. A váš půst bude pokaždé radostí v očích Božích andělů. Tak pozorujte, kolik jste snědli, když jste sytí a jezte vždy o jednu třetinu méně. Množství vaší denní potravy by nemělo být menší než jedna třetina, ale hlídejte, abyste nepřekročili dvě třetiny. Pak vám Boží andělé vždy pomohou a neupadnete do zvůle Satana a jeho nemocí. Neztěžujte práci andělům ve svém těle častým jídlem.

Neboť vpravdě pravím vám, ten, kdo jí během dne více než dvakrát, koná v sobě satanskou práci. A Boží andělé opustí jeho tělo a brzy nato ho převezme Satan do své moci. Jezte jen, když je slunce vysoko na obloze a opět. když zapadne. A neuvidíte žádnou nemoc, neboť to najde zalíbení v očích Pána. A jestli chcete, aby se andělé Boží z vašeho těla radovali a Satan se vám zdaleka vyhýbal, pak sedejte u Božího stolu jen jednou denně. Pak budou Vaše dny na zemi dlouhé, neboť toto najde obzvláštní zalíbení v očích Pána. Jezte vždy jen tehdy, když je stůl Boží před vámi prostřen, a jezte vždy to, co na Božím stole najdete. Vpravdě pravím vám, Bůh ví přesně, co vaše tělo potřebuje a kdy to potřebuje.

Se začátkem měsíce Ijar jezte ječmen: počínaje měsícem Sivan jezte pšenici, nejdokonalejší ze všech rostlin, plodících semena: a připravujte svůj denní chléb z pšenice, aby pán mohl dohlédnout na vaše tělo. Od měsíce Tammuz jezte kyselé hrozny, aby vaše tělo zeštíhlelo a Satan je opustil. V měsíci Elul sbírejte hrozny, aby vám jejich šťáva sloužila za nápoj. V měsíci Marchehvan sbírejte sladké hrozny, zesládlé a usušené andělem slunečního světla, aby vaše tělo sílilo, neboť andělé Pána bydlí ve vás. Fíky, bohaté na šťávu, jezte v měsících Ab a Shebat, a co zbude, dovolte andělu slunečního světla, aby pro vás zachoval. Jezte je s masem mandlí ve všech těch měsících, kdy stromy nenesou žádné ovoce. A byliny, které přijdou po deštích, jezte v měsící Thebet, aby vaše krev byla očištěna ode všech hříchů. A ve stejném měsíci začněte jíst mléko Vašich zvířat, neboť Pán dal zvířatům zeleň, aby ji přeměňovala na mléko, aby svým mlékem živila člověka. Neboť vpravdě pravím vám, šťastni jsou ti, kteří jedí pouze u stolu Boha a všechny odpornosti Satana odmítají. Nejezte žádnou nečistou potravu, která je přivezena z dalekých zemí, ale jezte vždy to, co nesou vaše stromy. Neboť váš Bůh ví, co je pro vás správné, i kdy a kde. A dává všem lidem všech království to jídlo, které je pro každého to nejlepší. Nejezte jako pohané, kteří se ve spěchu nacpou a zanesou své tělo všemi odpornostmi. Neboť moc andělů Boha přijde k vám prostřednictvím živé stravy, kterou vám Pán dává ze své královské tabule. A když jíte, mějte nad sebou anděla vzduchu a pod sebou anděla vody, Dýchejte zhluboka a dlouho po dobu každého jídla, aby anděl vzduchu vaše jídlo požehnal. A žvýkejte svou potravu dokonale svými zuby, až se stane tekutinou, aby ji mohl anděl vody ve vašem těle proměnit na krev. A jezte pomalu, jako by to byla modlitba, kterou věnujete Pánu. Neboť vám říkám po pravdě, moc Boží vás naplní, když budete takto u jeho stolu jíst. Ale Satan promění v dýmající bažinu tělo toho, při kterém nejsou během jídla přítomni andělé vzduchu a vody. A Pán jej nestrpí více u svého stolu. Neboť stůl Pána je jako oltář a ten, který jí u stolu Boha, je v chrámu.

Vpravdě pravím vám, těla synů člověka budou proměněna v chrám a vnitřní orgány v oltář, když dodržují přikázání Boží. Nepokládejte proto nic na oltář Boha, když je tvůj duch mrzutý, ani nesmýšlej špatně o druhých v chrámu Božím. A přistupujte k tomu nejsvětějšímu Pána jen tehdy, když vás naplní volání jeho andělů, neboť vše, co sníte ve smutku nebo hněvu nebo bez přání, se stane jedem. Neboť dech Satana vše znečistí. Pokládejte své dary na oltář svého těla s radostí a nechte všechny zlé myšlenky od vás odplynout, jestliže přijímáte ve svém těle Boží sílu z jeho stolu. A nesedejte nikdy ke stolu Božímu, dokud vás nezavolá anděl chuti. Radujte se proto vždy s anděly Božími u jejich královského stolu, neboť to potěší srdce Pána. A vaše dny na zemi se prodlouží, neboť vám po všechny dny bude sloužit ten nejvzácnější z Božích služebníků: anděl radosti.

A nezapomínejte, že každý sedmý den je svatý a zasvěcený Bohu. Po šest dnů živte svoje tělo dary Matky země, ale sedmého dne zasvěťte své tělo svému nebeskému Otci. A sedmý den nejezte žádné pozemské pokrmy, ale žijte jen ze Slova Božího. A buďte celý den s anděly Pána v říši nebeského Otce. A sedmého dne budou andělé Boží ve vašem těle stavět království Boží, tak jako vy pracujete po šest dnů v království Matky země. A žádná strava ať v tento sedmý den neztíží práci andělům ve vašem těle. A Bůh vám dá dlouhý život na zemi, abyste mohli získat věčný život v říší nebes. Neboť vpravdě pravím vám, jestliže již nespatříte žádnou nemoc na zemi, budete žít navždy v království nebes. A Bůh vám pošle každé ráno anděla sluneční záře, aby vás probudil ze spánku. Proto poslechněte výzvy Boha a nezůstávejte ležet líně ve svých postelích, neboť andělé vzduchu a vody na vás venku již čekají. A pracujte celý den s anděly Matky země, abyste ji i její díla stále lépe poznávali. Ale když slunce zapadne a nebeský Otec vám pošle svého milovaného anděla spánek, pak odpočívejte a zůstaňte celou noc s anděly spánku. A tehdy vám pošle váš nebeský Otec své neznámé anděly, aby s vámi byli v noci, dlouhé jako život. A ti neznámí andělé nebeského Otce vás budou učit mnoho věcí z říše Boží, stejně jako andělé, které znáte od Matky země, vás poučují ve věcech její říše. Neboť vpravdě pravím vám, budete každou noc hosty v království svého nebeského Otce, když budete zachovávat jeho přikázání. A když se ráno probudíte, pocítíte sílu těchto neznámých andělů. A váš nebeský Otec je vyšle každou noc, aby budovali vašeho ducha, právě tak, jako každý den posílá Matka země své anděly, aby stavěli vaše tělo. Neboť vpravdě pravím vám, jestliže vás během dne zahaluje do svého obětí Matka země a v noci vám vdechuje své políbení nebeský

Otec, pak se stanou synové člověka syny Božími. Odolávejte dnem i nocí pokušením Satana. Nebděte v noci ani nespěte ve dne, aby vás andělé neopustili. A nemějte žádné potěšení z pití nebo nějakého kouře Satana, které vás v noci udržují vzhůru a ve dne nechají spát. Neboť vám říkám, všechny nápoje a veškerý kouř Satana jsou odpornostmi v očích Boha.

Nedopouštějte se smilstva ve dne ani v noci, neboť nezřízený pohlavní život je jako strom, z jehož kmene vytéká šťáva. A tento strom předčasně usychá a nenese ovoce. Proto nechoďte za nevěstkami, aby Satan nevysušil vaše těla a Pán neučinil vaši setbu neúrodnou. Vyhýbejte se všemu, co je příliš horké nebo příliš studené. Neboť to je vůlí vaší Matky země, že vašemu tělu neprospívá ani žár ani chlad. A nenechte svá těla zahřát nebo ochladit více než vás Boží andělé zahřívají nebo ochlazují. A když budete zachovávat přikázání své Matky země, tak vám vždy, když bude vaše tělo příliš horké, pošle svého anděla chladu, aby vás chladil a kdykoli bude vaše tělo prochladlé, ona vám pošle svého anděla tepla, aby vás ohřál.

Následujte příkladu všech andělů nebeského Otce a Matky země, kteří ve dne v noci nepřetržitě pracují ve svých říších nebe a země. proto v sobě přijměte také nejsilnějšího anděla Božího, anděla činu a pracujte společně na říši Boží. Následujte příkladu tekoucí vody, vanoucího větru, vycházení a zapadání slunce, růstu rostlin a stromů, zvířat, jak běhají a jak si hrají, přibývání a ubývání měsíce, hvězd, jak přicházejí a zase se vzdalují, všechno toto se pohybuje a vykonává svou práci. Neboť vše v čem je život, se pohybuje a jenom mrtvé je ztrnulé. A Bůh je Bůh živých a Satan těch mrtvých. Proto služte živému Bohu, abyste získali věčný pohyb života a abyste ušli věčnému tichu smrti.

Pracujte proto nepřetržitě na říši Boha, abyste nebyli uvrženi do říše Satana. Neboť věčná radost panuje v živé říši Boží, ale hluboký smutek zatemňuje Satanovu říši smrti. Buďte proto pravými syny své Matky země a svého nebeského Otce, abyste neupadli do otroctví Satana. A vaše Matka Země a Otec nebeský vám budou posílat své anděly, aby vás učili, milovali vás a sloužili vám. A jejich andělé zapíšou přikázání Boží do vaší hlavy, do vašeho srdce a do vašich rukou, abyste přikázání Boží věděli, cítili a konali.

A modlete se každý den ke svému nebeskému Otci a Matce zemi, aby se vaše duše stala dokonalou, tak dokonalou, jako je Svatý Duch Otce, a aby se vaše těla stala tak dokonalými, jako je tělo vaší Matky země. Neboť jestliže jejich přikázání rozumíte, cítíte a vykonáváte, pak vám bude dáno vše, oč svého nebeského Otce a Matku zemi poprosíte. Neboť moudrost, láska a moc Boží jsou nade vším.

Modlete se proto ke svému nebeskému Otci takto:

"Otče náš, který jsi na nebi, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Tvá vůle se staň na zemi jako na nebi. Dej nám náš denní chléb. A odpusť nám naše viny, jako my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás do pokušení, ale vysvoboď nás ode zlého. Neboť tvé je království, moc a sláva navěky. Amen."

A takto se modlete také ke své Matce zemi:

"Matko naše, která jsi na zemi, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království a tvá vůle se staň v nás jako v tobě. Vysíláš každý den své anděly, pošli je také nám. Odpusť nám naše hříchy, jako my usmiřujeme všechny své hříchy vůči tobě. A neveď nás do nemoci, ale vysvoboď nás ode všeho utrpení, neboť tvá je země, tělo i zdraví. Amen."

A všichni se modlili společně s Ježíšem k nebeskému Otci a Matce zemi. A potom k nim Ježíš promluvil takto: "Stejně tak, jako bude vaše tělo znovuzrozené pomocí andělů Matky země, právě tak může být znovuzrozen váš duch pomocí andělů nebeského Otce. Buďte proto pravými syny svého Otce a své matky a praví bratři synů člověka. Až dosud jste vedli se svým Otcem, se svou Matkou a se svými bratry válku. A sloužili jste Satanovi. Ode dneška žijte v míru se svým nebeským Otcem a Matkou zemí a se svými bratry, syny člověka. A bojujte jen proti Satanovi, aby vás neoloupil o mír. Dávám vašemu tělu mír vaší matky země a vašemu duchu mír vašeho nebeského Otce. Nechť mír obou panuje mezi lidskými syny. Přijďte ke mně všichni, kteří jste znaveni a trpíte sporem a tísní. Neboť můj mír vás posilní a občerství. Neboť můj mír přetéká radostí. Proto vás zdravím vždy takto : "Mír buď s vámi!"

Zdravte se také tak, aby se na vaše těla snášel mír Matky země a na vašeho ducha mír nebeského Otce. A potom najdete mír také mezi sebou, neboť říše Boží je ve vás. Jděte nyní zpátky ke svým bratřím, se kterými jste dosud žili v boji a dejte jim svůj mír. Šťastní jsou ti, kteří usilují o mír, neboť ti najdou mír Boží. Jděte a již víc nehřešte. A dávejte každému svůj mír, tak jako já jsem vám dal mír svůj. Neboť můj mír je od Boha. Mír buď s vámi.

A opustil je.

A jeho mír do nich vstoupil: a do jejich srdce anděl lásky, do jejich hlavy moudrost zákonů a do jejich rukou síla znovuzrození: tak šli dál mezi lidské syny a dcery, aby přinášeli světlo míru těm, kteří bojovali v temnotě.

A rozešli se a přáli si navzájem:

"Mír buď s Vámi"

(z: "Search for the Ageless" svazek I. od Dr.E.B. Szekely, 1977)    

Dodatek

Bratrstvo Esejských u Mrtvého moře

Esejští žili na pobřeží jezer a řek, daleko od měst a vesnic a ve svém společenství si vše stejně rozdělovali. Byli hlavně zemědělci a lesníci a měli tak rozsáhlé vědomosti o obilí, půdě a podnebních podmínkách, že dosáhli v pěstování ovoce a zeleniny značné rozmanitosti v poměrně pusté oblasti a při minimu vynaložené práce. Neměli žádné služebníky nebo otroky a říkalo se o nich, že byli prvními lidmi, kteří teoreticky i prakticky otroctví zavrhli. Mezi nimi nebyli ani chudí, ani bohatí, obojí spatřovali jako odchylku od Zákona. Založili vlastní ekonomický systém, který spočíval plně na Zákoně a ukázali, že lze dosáhnout všech potravinových a materiálních potřeb lidí bez zápasu, jednoduše znalostí zákonů. Mnoho času věnovali studiu starých písem a zabývali se zvláštními odvětvími výchovy, léčení a astronomie.

Převzali dědictví chaldejské a perské astronomie a egyptského umění léčitelství. Byli zasvěceni do proroctví, na které se připravovali dlouhodobými půsty. Právě tak se vyznali v užívání léčivých bylin. Žili jednoduchý, uspořádaný život, vstávali ráno před východem slunce, aby byli ve spojení s přírodními silami, koupel ve studené vodě byla pro ně obřadem a nosili bílé oděvy. Po denní práci na polích a vinicích pojedli mlčky své jídlo, zahájené a ukončené modlitbou. Jedli zcela vegetariánsky, nedotkli se ani jídel z masa, ani ostrých nápojů. Večery věnovali studiu a spojení s nebeskými silami. Večer byl počátkem dne a jejich sabbat nebo sváteční den začal v pátek večer, prvním dnu týdne. Tento den vyplnili studiem, diskusemi, rozhovory s návštěvníky a hrou na jistý hudební nástroj, jehož zbytky byly nalezeny. Díky svému způsobu života dosahovali vysokého věku 120 a více let a připisovala se jim podivuhodná síla a vytrvalost. Vším konáním vyjadřovali tvůrčí lásku.

Záznamy o životě Esejských nám byly dochovány ve spisech jejich současníků. Plinius římský občan, Philo alexandrijský filosof, Josephus Flavius, římský historik Solanius a další se vyjadřovali o nich rozličně jako o " zvláštní rase", pozoruhodnější než kterákoli jiná na světě, nejstarší zasvěcenci, kteří své učení obdrželi ve Střední Asii, "tradice, přechované z dávných dob,"stálá a neměnná svatost v myšlenkách, slovech a idejích." ...

Je stejné dne jako před dvěma nebo desítkami tisíc let a ještě i dnes stejně použitelné. Část vnějšího učení je v aramejských textech přechovávána ve Vatikáně v Římě. Některé slovanské texty se nalézají v majetku Habsburků v Rakousku a říká se, že byly ve třináctém století přineseny na západ nestoriánskými kněžími, kteří prchali před nájezdy Džingischána z Asie. A pak jsou tu svitky od Mrtvého moře, které našla před čtyřiceti lety zvědavá koza. Díky suchosti jeskyní, ve kterých byly u Mrtvého moře zahrabány, přežilo mnoho svitků tisíciletí a přineslo uprostřed dvacátého století náhlou pozornost pro Esejské.

@ www.volny.cz/petrke/bio/esejsti.htm

1748-1832 - anglický filosof, ekonom a právník

Jeremy Bentham

Kéž nadejde den, kdy zbylá živá stvoření získají práva, která jim mohla odejmout pouze ruka tyrana… Nelze se ptát, mohou-li zvířata přemýšlet nebo mluvit, ale mohou-li trpět

asi 563-483  

Buddha

Z obavy před tím, aby neuvedl živé bytosti do stavu smrtelného strachu, nechť bódhisattva, praktikující dosažení soucitu, se zdržuje jedení masa

1847-1933 - angl. filosofka, humanistka a soc. reformátorka

Annie Besant

Lidé, kteří jedí maso jsou odpovědní za všechno utrpení pramenící z jedení masa. Toto utrpení je způsobeno tím, že užíváme cítící bytosti jako potravu. Jsou odpovědni za všechny hrůzy a mučivý strach, který musí ta nešťastná stvoření prožívat, jen aby uspokojila lidské chutě...Všechno utrpení je zaznamenáváno jako důkaz proti lidstvu; překáží a zdržuje rozvoj člověka

412-323 - řecký filosof

Diogenes

Stejně dobře, jako jíme zvířecí těla, bychom mohli jíst i lidská

14.3.1879-18.4.1955 - fyzik, nositel Nobelovy ceny

Albert Einstein

Je smutné vidět, že vegetariánský způsob života by svým čistě fyzikálním účinkem na lidskou povahu nanejvýš pozitivně ovlivnil velkou část lidstva.

Nic nepřispěje k lidskému zdraví a zvýšení šance na přežití života na Zemi více než vývoj k vegetariánství.

1803-1883 - americký esejista, filosof a básník

Ralph Waldo Emerson

Právě jsi dojedl oběd; jakkoliv daleko jsou jatka, jsi spoluviník.

1869-1948 - indický vůdce a společenský reformátor

Mahátma Gándhí

Velikost a mravní pokrok národa se pozná podle toho, jak zachází se zvířaty / Nemyslím, že maso je pro nás nezbytné. Tvrdím, že masitá jídla jsou pro nás nevhodná. Protože stojíme výš než zvířecí svět, děláme chybu, když napodobujeme jeho zvyky / Jediný způsob, jak žít, je nechat žít.

asi 3 - 33

Ježíš

A maso zabitých zvířat v jeho těle se stane jeho vlastním hrobem. Protože, pravím vám, kdo zabíjí, zabíjí sama sebe a kdokoli jí těla zabitých zvířat, jí tělo smrti (z esejského Evangelia míru)

1883-1924 - spisovatel

Franz Kafka

Teď už se na tebe mohu dívat klidně; už tě nejím (při pohledu na rybu v akváriu)

1862-1949 - belgický dramatik, esejista a básník

hrabě Maurice Maeterlinck

Kdyby se jednoho dne stal obecným názor, že se lze obejít bez masitých jídel, přineslo by to nejen velkou ekonomickou revoluci, ale i mravní pokrok

francouzský spisovatel

Jules Michelet

Těžko si dnes představit, čím byla ona válka vypovězená světu zvířat před 100-200 lety. Organizovalo se obrovské zabíjení, krve se prolévalo více než v největší válce; kam vedly ty krvavé zátopy? Zabíjelo se pro zabíjení, k vychutnání síly, krutosti, ke kochání se pohledem na zoufalství ubohých zvířat, zcela jemných, než aby se mohla bránit a mstít

1806-1873 - anglický filosof a ekonom

John Stuart Mill

Máme-li jistotu, že určitá praxe způsobuje mnohem více utrpení zvířeti, než poskytuje užitku člověku, je to praxe morální nebo nemorální? A jestliže se lide nevynoří z bahna egoismu a jednostranně neodpoví "NE", pak ať je navždy prokleta morálka založená na užitku

1553-1592 - Francouzský spisovatel

Michel de Montaigne

Pokud se mne týká, nikdy jsem nemohl bez hněvu hledět na to, jak jsou pronásledována a zabíjena nevinná a bezbranná zvířata, která nám nijak neškodí

43 př.n.l. -13 n.l. - římský filosof

Publius Ovidius Naso

V jaké to špatné zvyky se uvádí, jak se to chystá nezbožně na lidskou krev, kdo ocelí telátku hrdlo protíná, může to bučení snést, jsa nepohnut v srdci, anebo kdo je s to, by vraždil kůzle, jež kvílí tak jak malé dítě, či pernatce požívat může, kterého sám dřív krmil! Jak blízko má takový člověk k plné, skutečné vraždě!

46-120 - řecký životopisec a historik

Plútarchos

Odkud to přišlo, že vás jakási dravost a šílenství v této šťastné době vede k tomu, že se špiníte krví, ačkoliv máte tolik jiných způsobů obživy? Proč popíráte, že vás země dokáže uživit?…Nestydíte se přilévat k plodům země krev a zabíjení?

1884-1963 - první president indické republiky

Dr. Radžendra Prasád

Celostný pohled na život nám odhaluje vztah mezi potravou daného jedince a jeho chováním k jiným a cestou rozumové dedukce, která není fantazií. Můžeme přijít k poznatku, že jediným způsobem, jak uniknout vodíkové pumě je útěk před mentalitou, která pumu vymyslela a jediným takového útěku je pěstování úcty ke všemu životu, k životu ve všech podobách a ve všech podmínkách. je to pouze jiný výraz pro vegetariánství

francouzský spisovatel

Jean Jacques Rousseau

Jedním z důvodů, že masitá strava neodpovídá člověku, je lhostejnost, jakou projevují děti vůči ní a chuť, jakou mají na zeleninu, mléčné výrobky a ovoce

francouzský spisovatel

Romain Rolland

Ukrutnost vůči i samotná lhostejnost vůči jejich utrpení je, podle mého mínění, největším hříchem lidstva. Je příčinou lidského úpadku. Vytváří-li člověk kolem sebe tolik utrpení, jak má právo si stěžovat, když pak sám trpí?

1851-1939 - anglický humanista a reformátor, zakladatel "Humánní ligy" v Londýně

Henry S. Salt

Pozvete hezkou dívku na večeři a objednáte jí šunkový sendvič! Házení perel sviním je příslovečnou hloupostí. Ale jak nazvat házení sviní perlám? / Mohu říci, že nejpotřebnějším vědeckým kursem pro členy etických svazů byla by návštěva jatek

1788-1860- německý filosof

Arthur Schopenhauer

Protože soucit se zvířaty je nerozlučně spjatý s dobrotou charakteru, lze věrohodně říci, ze ten, kdo je ukrutný ke zvířatům, nemůže být dobrý člověk.

1785-1965 - slavný lékař, misionář, teolog a muzikolog

Albert Schweitzer

Nikdo ať se nevyhýbá odpovědnosti. Protože zacházíme tak zle se zvířaty…protože na jatkách je tolik surovosti, protože kvůli našim kuchyním tak mnoho zvířat umírá strašlivou smrtí, protože zvířatům způsobují nevýslovné utrpení lidé bez citu, protože se zvířata stávají objekty surových dětských her, jsme my všichni vinni a musíme nést znamení této viny.

asi 4 př.n.l. - 65 n.l. - římský filosof a básník

Seneca

Jestliže jsou pythagorejské zásady zdržování se masa správné, napomáhají nevinnému životu. Jestliže nejsou správné, učí nás alespoň šetřit život. A jestliže se zbavím své ukrutnosti, není to vůbec žádná ztráta

1856-1950 - britský dramatik a kritik

Georg Bernard Shaw

Proč bych se vám měl zpovídat z toho, že se správně živím? Kdybych se cpal pečenými těly zvířat, měli byste důvod ptát se mě, proč to dělám. Zvířata jsou mí přátelé…a já své přátele nejím

1828-1910 - ruský romanopisec a sociální teoretik

Lev Nikolajevič Tolstoj

Vegetariánství je kritériem, podle něhož poznáme, jestli je něčí snaha o morální dokonalost pravdivá a upřímná / Masožerství je pozůstatkem nejprimitivnějšího barbarství / Masožerství dalo by se prominout, pokud by bylo podepřeno rozumnými důvody. Ale těchto není. Je to zlá záležitost, nemající v našich dobách nijakého opodstatnění / Když vidíte děti, jak trýzní kočku nebo ptáčka, napomínáte je, učíte je soucitu s živým tvorem. Ale sami chodíte na lov a zasedáte k obědu, pro který bylo zabito pár tvorů. Nepozastavíte se nad touto zjevnou protichůdností? / Nezabíjej nevztahuje se jen na vraždění člověka, ale na vše, co žije. A toto přikázání bylo zapsáno v srdci člověka ještě dříve, než bylo dáno na hoře Sinaji

1818-1862 - americký přírodovědec a lékař

Henry David Thoreau

Není pochyb o tom, že součástí osudu lidského rodu je postupný vývoj ve směru zanechání jedení masa, stejně jako e divošské kmeny přestaly navzájem pojídat poté, co vešly do styku s civilizovanými národy

1452-1516 - italský malíř, sochař, architekt a vědec

Leonardo da Vinci

V mládí jsem se zřekl jedení masa a přijde ještě den, že lidé mně podobní se budou na zabíjení zvířat dívat tak, jako se dnes dívají na zabíjení lidí

1863-1902 - indický filosof

Vivékánanda Svámí

Je ďábelské říci, že všechna zvířata jsou stvořena pro potřeby člověka, aby byla zabita a použita tak, jak chce člověk. Mohli bychom říci, že jsou to slova ďáblova, ne Boha

český léčitel, zakladatel oboru biotronika

Josef Zezulka

Živou bytost je možno zničit, ale není možno mrtvou vzkřísit.  Proto nikdy nenič životy. Nezabíjej a nebuď příčinou zabíjení.

VÍDEŇ - Rakouskem otřásá skandál kolem vědeckého pokusu na 29 prasatech, který v Alpách zahájili experti z innsbrucké lékařské fakulty. Podle plánu chtěli živá zvířata zasypat sněhem, aby získali poznatky o umírání v lavinách. Po protestech rakouských ochránců zvířat i politiků se rozhodli experiment dnes večer přerušit.

Celý článek je k disposici zde.

Přísady: 

Přípravy pro 4 osoby: 4 jerusalemské artyčoky - citronová šťáva - sůl - koření- strouhaný sýr - strouhanka - máslo.

Příprava:

Artyčoky oškrábeme, uvaříme, rozmačkáme, osolíme a okořeníme podle libosti a přidáme k nim trochu citronové šťávy. Vložíme jich vrstvu do vymaštěné nádoby, na to vrstvu sýra, opět vrstvu artyčoků atd. Navrch je posypeme sýrem a strouhankou a poklademe kousky másla. Pečeme v horké troubě 10 minut.

Autor:

Vilma Hoschlová - Přímá

Přísady: 

Přípravy pro 4 osoby: 1 kg jerusalemských artyčoků – 1/8 l mléka - sůl – 1-2 cibule - strouhaný sýr.

Příprava:

Artyčoky oškrábeme a uvaříme, rozmačkáme a přidáme k nim mléko a uvařenou usekanou cibuli, osolíme (neb místo mléka hodí se dobře cibulová omáčka z minulého dne) vložíme do vymaštěné nádoby, posypeme navrch dobře sýrem a pečeme až povrch zhnědne.

Autor:

Vilma Hoschlová - Přímá

Přísady: 

...

Příprava:

Mladé artyčoky upravíme dle předešlého způsobu (Artyčoky 1909) a vaříme je ve slané vodě. Když se as na půl hodiny vařily, slejeme s nich polovic vody, dolejeme dobrý salátový olej a necháme je nepřikryté tak dlouho vařit, až se všechna voda vyvaří a zůstane jen olej. Pak se dají na mísu a jedí se s olejem, ve kterém se vařily.

Autor:

Ludmila Barthová v r. 1909

Mladé, pěkné artyčoky oříznou se u kořene a řez potře se citronovou šťávou. Špičky listů kolem do kola se ostříhají a pak se artyčoky vloží na chvíli do studené vody. Zatím dáme vařit vodu se solí, artyčoky do ní vhodíme, přikryjeme a vaříme do měkka, což trvá až hodinu. Když se mohou lístky lehce vytáhnout, jsou artyčoky dosti vařené, tu je dáme na síto odkapat a podáváme buď teplé se žloutkovou omáčkou nebo studené s majonésou.

Autor:

Ludmila Barthová v r. 1909