Pes Adam

Zdravím :-),

ráda bych se podělila o můj příběh, jak jsem se dostala k vegetariánství. Jako malá jsem jedla opravdu vše, čemuž se nelze divit, když mě vychovávali v tom, že je to správné. Měli jsme sousedy, kteří jsou vegetariáni, ale já jsem věděla jen to, že prostě nejedí maso. Postupem času se mi maso zhnusovalo, někdy na druhém stupni základní školy, jsem jedla jen kuřecí. V prváku na střední škole se mi z masa dokonce dělalo špatně. Začala jsem nad tím víc přemýšlet. A proč? Na školu jsem šla skoro 400km daleko od domova kvůli psovi Adamovi, kterému nebyl věnován dostatečný čas a my jsme se na sobě stali závislými. Jen těžko můžu popsat to, jaký byl. Kam jsem šla, tam šel on a naopak. Pochopila jsem, že to není "jen zvíře" tak někteří tvrdí, ale tvor, který mi dokázal dát víc lásky, než kdokoliv ostatní. Došlo mi, že prase nebo pes, nebo kůň má stejné city jako lidé, tak proč tomu přihlížet? .. Už jsem maso nikdy nestrčila do pusy. Dokonce chci být veganem . Adam už mezi námi není, zemřel v 7 letech na neobvyklý nádor. Měl ho uvnitř srdce. Jediný doktor, který to kdy zvládl žije v Americe, a já jako studentka bych těžko sehnala peníze, abych toho doktora přesvědčila. Ne že by to jeho majitelé nějak extra řešili. Každopádně i když mě ztráta jeho zasáhla, vím, že bych tu měla být a hájit práva ostatních zvířat. R. I. P. Adam ♥