Přejít na obsah
Vegetariánské stránky
Martin

Přemysl Pitter

Recommended Posts

pp1.jpg.5de03358b127ca2a4c9927a7fb401177.jpg

Miroslav Matouš
Duchovní odkaz Přemysla Pittra

Když jsem před mnoha lety hovořil s Přemyslem Pittrem o jeho duchovním zaměření, řekl mi přibližně toto:"Byly a jsou pokusy mne někam zařadit. Ale já se do žádného šuplíku nesrovnám. Z každého mi vyčnívá nějaká ta ruka nebo noha."


Domnívám se, že tato jeho vlastní charakteristika, jej velice dobře vystihuje. Nezařaditelnost patři k podstatným rysům Pittrovy osobnosti.
Být zařazen znamená být vyměřen a vymezen, být uznáván, mít jisté filosofické či teologické znaky, patřit k určité škole. Být zařazen může ovšem znamenat i být zabydlen, ukončen, oklasifikován nebo dokonce být vyřízen.


Avšak nebýt zařazen či nezařadit se má také svůj zápor: Může to znamenat být vyřazen nebo alespoň nebýt uznáván. Člověk, jenž se nehledí a nehodlá zařadit se dostává do nebezpečí být prohlašován zařazenými za úchylkáře nebo i bludaře.


Pokud jde o Přemysla Pittra, býval pro své samostatné pojetí viry v Boha pravověrnými odmítán a odsuzován.


Je známo, ze nejsilnější dojmy pocházejí z dětství. Sledujeme-li Přemyslův život, vidíme z jeho záznamu, jak hluboký vztah mel od útlosti ke zvířatům. Čteme o jeho přátelství s hlídacím psem u boudy a s žabkami u rybníka i o soucitu s netopýrem, přibitým na vrata stodoly a s podřezávanou husou. Jak si nepřipomenout slova apoštola Pavla: "Celé tvorstvo čeká, až se Boži synové zjeví ve slávě. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno pomíjejícnosti, avšak ne z vlastní vůle, ale kvůli tomu, který si je podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje, že i ono bude vysvobozeno z porušení, to k účasti na svobodném, které oslavením nabudou Boží děti. Víme přece, že celým tvorstvem jde jediný vzdech a všechno tvorstvo že svírá bolest až doposud" (Římanům 8, 19-22 P)
I pro svůj laskavý vztah ke zvířatům se Přemysl Pitter v dospělém věku stal zásadním vegetariánem a daleko později napsal v básni verš, za který by mohl být obviněn z pantheismu:


"My poznáváme tebe ve zraku dítěte. Ty se na nás díváš i okem zvěře."
I v této souvislosti rozuměl Přemysl Pitter věčnému určení života. Napsal o tom: "Člověk si sestrojil theorii, zdánlivě velice příznivou ale úplně falešnou theorii, že člověk je pánem přírody. Proto počíná si tak, jakoby celá příroda neměla jiného smyslu, než aby sloužila jeho čistě sobeckým zájmům: chce, aby mu ve všem sloužila, aby mu byla pokořena a otrocky jej poslouchala, snaží se vtěsnat ji do forem jemu milých, využívá ji nemilosrdně a vraždí tisíce živých tvoru nejen ke své výživě, ale často jen ke své zábavě. Takovým způsobem dosáhl člověk toho, že se sám přírodě odcizil a že příroda se mu stala nepřátelskou.


Ano, vyrostly vysoké kultury, které si podmanily vodu, vzduch i zemi, ale až dosud se všechny zhroutily a překrývají místa, kde žil kdysi člověk, chtějící být pánem světa. Až dosud totiž nebyla ani jedna z těchto kultur proniknuta harmonií s Duchem Všechomíra, a proto zanikly všechny a zanikne i naše, nenastoupí-li jediné skutečnou a jedině správnou cestu, to je cestu harmonie s Bohem.


Chce-li kdo nastoupit tuto cestu, musí si především uvědomit, ze není ani on ani souhrn všech lidí pánem přírody, ale její částí, že člověk má naopak harmonicky zapadat do tohoto velkolepého obrazu Přírody, chce-li dosíci svého naznačeného cíle. Jeho rozumové schopnosti mu nedávají práva, aby jich používal na otročení jiných životů a ničení všeho toho, co příroda pracně vybudovala, ale má jich využívat jen v tom smyslu, aby vesmírnou harmonii ještě zvýšil. Člověk má býti starším bratrem a vychovávatelem ostatních tvorů." (Vegetarism pro a proti, 1928, str 25-26)


Přemysl Pitter se stavěl proti pokusům na zvířatech; pokud je mi známo i proti těm, jimiž se zachraňují lidé. Ne tak Albert Schweitzer, člověk se stejně ušlechtilými city ke zvířatům. A přece Schweitzer, lékař, usuzoval takto:


"Ti, kteří podnikají na zvířatech pokusné operace nebo jim naočkovávaji choroby, aby získanými výsledky mohli pomoci člověku, neměji se nikdy uspokojit tím, že jejich krutý čin sleduje cenný účel. V každém případě musí zvažovat, zda je skutečně nutné uložit nějakému tvoru tuto obět pro lidstvo. - Je také zločin, jsou-li zvířata podrobována mučení jenom proto, aby se studentům demonstrovaly obecně známé fenomény. Právě proto, že zvíře jako pokusné zvíře poskytuje svou bolestí tak cennou službu trpícímu člověku, vytvořil se nový vztah solidarity mezi ním a námi. Z toho vyplývá pro každého z nás nutnost prokazovat živému tvoru všemožné dobro." (A.Schweitzer: Nauka úcty k životu, str. 65-66)


Vidíme, ze se do rozporu dostávají stanoviska jinak velice blízká, jejichž zastánci jsou Schweitzer na jedné, Pitter na druhé straně. Myslím, že hledisku Pittrovu, které jsme se pokusili rozvést, dává postup této civilizace za pravdu...

@ Sborník Nadace Přemysla Pittra a Olgy Fierzové, Praha 1995, str. 66-67

Sdílet tento příspěvek


Odkaz na příspěvek
Sdílet na ostatní stránky

pp2.jpg.97bbb28dd4d832d02973d75b76a4a1ee.jpg

 

Zdeněk Brom

Duchovní základy pedagogiky Přemysla Pittra

Přemysl Pitter se ocitl jako radovy voják uprostřed 1. světové války. Nechtěl bojovat, vílku odmítal. Riskoval svůj život, aby dal nemusel zabíjet a dezertoval. Měl být popraven - a přesto si stále stál za svým přesvedčeníim, že nebude bojovat. Život mu zachránil jen náhly útok nepřátelské armády, při kterém uprchl z vězení a dostal se do lazaretního vlaku.

V tu dobu dostal do rukou knihu Lva Nikolajeviče Tolstého "Povídky pro lid" a objevil krasu a hloubku evangelií. Zanedlouho měl sen - vidí sám sebe jako vojáka na zákopech s připravenou ručnicí a nasazeným bajonetem. Spatřuje již toho který si ho vzal za cíil. Hledí na něj a se zděšením rozeznává, že ten, který jde proti němu, má místo uniformy světlé roucho a na hlavě trnovou korunu...

Krátce nato dostal horečky a nemusel na fronte bojovat. V albánske pevnosti Bileco, kam ho zavály jeho další válečné osudy, dostal znovu horečku a krvavý průjem. K tomu Přemysl Pitter napsal: "V horečkách prožívám všechen svůj dosavadní život, i s podrobnostmi, které mi už dávno vypadly z paměti. Ale prožívám i okamžiky blažené, kdy se vymaňuje z pout časnosti a tělesnosti a zjevují se mu věci, které nemohou být vysloveny."

Někdo by jistě mohl namítnout, že jde o blouzněni z nemoci a pouhé halucinace. Přemysl Pitter vsak na základě těchto, abych tak řekl, vhledů, dochází po návratu z války do Prahy k základnímu milníku svého života: "Přemýšlel jsem, co je vlastní můj úkol. Po všech těch náhodách, které mi za války zachránily život, jsem dosel k poznání, ze můj život nepatří už mne, a tak jak jsem hledal, čemu se mám věnovat," napsal ve svém životopise.

V živote Přemysla Pittra nastal zlom. Vzdal se života, tak řečeno, pro sebe. Odloží jakoby své sobecké já. Komu a čemu však svěřuje Přemysl Pitter svůj život? Ve svém životopise cituje Tomáše Garrigua Masaryka: "V náhodu nevěřím, musím věřit v prozřetelnost, která řídí vývoj světa a lidstává kohokoli z nás." Přemysl Pitter tak přijal vědomě poselství evangelií a chce žít pod vedením Božím pro jiné lidi. Je zde viditelný vliv evangelii, která praví: "Vezmi svůj kříž a následuj mne."

Vidí před sebou celou řadu úkolů, která je třeba řešit, aby byla zde na zemi nastolena spravedlnost. Jak je řešit, to již Přemysl Pitter ví. Jeho slovy řečeno: "Jediné v duchu širším a vyšším, v duchu opravdového křesťanství, které vsak znamená kříž, oběť."

Krátce nato Přemysl Pitter studoval bohosloveckou fakultu, kde je vsak nejvíce zaujat Janem Husem, kterého později označil jako mezník novověku, když se odvolal při své při v Kostnici k ne pozemským autoritám, ale přímo k Bohu. Dále Petrem Chelčickým, ale především Janem Milíčem z Kroměříže a jeho kazatelským a vychovatelským dílem. Když jeho dílo studoval, cítil se, podle vlastních slov, jakoby převtělen do doby Karla IV.

Teoretické studium jej vsak dlouho nezajímalo. Věděl, ze se musí vrátit zpět do reálného života, který byl provázen řadou "náhod". Například za války je gestapem předvolán k výslechu do Petschkova paláce, odkud se vrátí živ jen málokdo. Loučí se se známými a balí si osobní věci, protože předpokládá, že bude uvězněn. Při výslechu je obviněn z toho, že pomáhá židovským rodinám, což tehdy znamenalo trest smrti. Přemysl Pitter však nezapírá a pouze vyšetřovatelům říká: "To je pravda, ale z lidského hlediska mne však jistě pochopíte." Nastává chvilka ticha a poté je Přemysl Pitter propuštěn. Dá se říci - náhoda. Jenže těchto náhod bylo příliš mnoho. Počínaje záchranou před popravou za dezerci za 1. světové války, přes vylíčený příběh z Petschkova paláce k přechodu do emigrace, kdy při přejezdu do Západního Berlína nebyl jinak přísnou policií kontrolován pouze a jedině Přemysl Pitter atd...."

@ Přemysl Pitter, život - dílo - doba, Sborník referátů a diskusních příspěvků z mezinárodní vědecké konference konané ke 100. výročí narození Přemysl Pittra, Praha 1996, str. 24-25

Sdílet tento příspěvek


Odkaz na příspěvek
Sdílet na ostatní stránky

Jan Šimsa

Liščí kmen a akce Přemysla Pittra

"...V kmeni zesílil vliv křesťanské filosofie Pittrovy, s jejím důrazem na hledání smyslu života ve službě potřebným, na přemýšlením o Bohu a jeho bezprostředním působení v každodenním živote i kultuře a dějinách národa. Milovali jsme Přemyslovo "Ve jménu zvířete", (1) toužili jsme po ochraně přírody, přijali jsme jeho důslednou abstinenci až k horovaní pro vegetariánství a odmítaní i takových velkoměstských požitků jako je zmrzlina, limonáda, kina a tanec. Zapálili jsme se pro myšlenky pacifismu a křesťansky orientovaného socialismu.

Přemysl Pitter nás přijal - ač nám bylo v počátcích spolupráce čtrnáct, patnáct let - jako své spolupracovníky, začali jsme mu tykat, mohli jsme za nim, když měl čas, přijít se svými nápady a problémy. Josef Horáček chodil po cely podzim 1944 pravidelně na zchůzky pankrácké větve, učil nás zpívat, vedl s námi rozpravy na mravní a duchovni témata, přinášel knížky Pittrovy a půjčoval knihy z knihovny Milíčova domu. Z prvních třech knih byly dvě od Setona o zvířatech a Kaalalova knížka o mládí Františka Palackého.

Tyto styky a zvlášť nedělní promluvy Přemyslovy nás získaly pro myšlenky české reformace, jejich přechůdců a dovršitelů a z moderních českých myslitelů pro Gammu, Masaryka a Radla. Dostali jsme podněty pro ideové působení mezi spolužáky a já v evangelickém dorostu. Bratr Horácek mi zapůjčil knihu o Albertu Schweitzerovi, pomohl mi s řečnickým cvičením o ochraně přírody a měl řadu doporučení pro naší výchovnou činnost v kmeni i jinde. Ideový pittrovský vliv byl patrný při výberu i zpracování témat pro tzv. "Náčelnickou školu", což byla jednou za čas schůzka věnovaná ideovému tématu: Woodcraft a vegetarismus. Účast na přednášce P.Pittra: Co jsme dlužni naší mládeži (19.1.1945). Pacifismus. Zvíře v zajetí. Moderní zábavy. Význam jednotného jazyka pro lidstvo. Móda a ochrana zvírat. Nikotin a alkohol, národní opojné jedy. Reformní škola..."

(1) Přemysl Pitter, Ve jménu zvířete. Přátelům zvířat své londýnské dojmy líčí Přemysl Pitter. Se třemi vyobrazeními. 28 s. Vydalo "Hnuti pro křesťanský komunismus v Československu" 1928. Po zákazu tohoto hnuti bylo jméno vydavatele na obálce i na titulní liste přelepeno.

@ Přemysl Pitter, život - dílo - doba, Sborník referátu a diskusních příspěvku z mezinárodní vědecké konference konané ke 100. výročí narození Přemysl Pittra, Praha 1996, str. 32

Sdílet tento příspěvek


Odkaz na příspěvek
Sdílet na ostatní stránky

Miroslav Matouš

Křesťanský vychovatel Přemysl Pitter

"...Z poznámky o Přemyslově dětství vyplývá, že tušení takovéto lásky se v něm ozývalo již tehdy. Ve vztahu ke stvoření si výborně rozuměl s Ferdinandem Krchem. On totiž býval, jezte než se oba znali, ředitelem "Domova dětství" u Krnska, na jehož uzemí nebylo dovoleno zabít sebemenšího tvora. V tom byli oběma blízcí František z Assisi i Albert Schweitzer. Nejenom oni. "Zvedám kamen a cítím tíhu Boha," napsal veršem Joerk Zink. A Angelus Silesius: "Kdo všechno z cestoval a všechno vidět chtěl a Boha nepotkal ten pranic neviděl." "Ty se na nás díváš i okem zvířete." odvážil se v básni vyslovit Přemysl Pitter. Žádny panteismus, ani zření rajského obecenství, člověkem porušovaného a přece v naději znovu očekávaného.

Z Pittrova proslovu k dětem v Milíčově dome vyjímám:

"Ten nejdokonalejší stavitel neumí zbudovat tak krásny chrám, jako jej umel postavit Bůh" - "Vidíte, milé děti," uzavírá Pitter cely projev, "to všechno najdete v tom chráme, který Bůh postavil a jehož jménu je Příroda. On sám v ni vládne, v ni přebývá a v tomto jeho chráme jej můžete najít."

Takováto slova by se tehdy mohla jevit rouhačsky a pohansky tem, kdo přezírali, co je označováno jako prvotní zjevení Boží ve stvoření. Avšak dnes, kdy těžce splácíme na to, ze jsme přírodě upřeli místo před Boži tváří, se Pittrův pohled ukazuje stale více jako pravdivý. "Šetřte přírodu, chraňte zvířata," napomíná Přemysl Pitter i nás. "Milujte je pro tu jejich Bozi duši a ona vám splatí důvěrou a láskou."

@ Přemysl Pitter, život - dílo - doba, Sborník referátu a diskusních příspěvku z mezinárodni vědecké konference konané ke 100. výročí narození Přemysla Pittra, Praha 1996, str. 98

Sdílet tento příspěvek


Odkaz na příspěvek
Sdílet na ostatní stránky

Miroslav Matouš

Přemys Pitter a pacifismus

...Dokladu, ze Přemysl Pitter spatřoval perspektivu pacifismu ve výchově slovem i příkladem, je jistě mnoho. Mezi nimi nutno uvést i Pittrův vztah ke zvířatům a stvořením vůbec, i proto se stal vegetariánem. K dětem hovoril takto: "Šetřte přírodu, chraňte zvířata! Jsou bezmocná vůči člověku a volají na vás, abyste se jich zastali, kdykoli se jim ubližuje. Milujte je pro tu jejich Bozi duši a ona vám splatí důvěrou a láskou."...

@ Přemysl Pitter, život - dílo - doba, Sborník referátu a diskusních příspevků semináře konaného dne 27.3.1993 v Pedagogickém muzeu J.A.Komenského v Praze, Praha 1994, str. 77

Sdílet tento příspěvek


Odkaz na příspěvek
Sdílet na ostatní stránky

Alex Bezděk

Přemysl Pitter a vegetarismus

...V r. 1969jsem byl pozván Přemyslem Pittrem a paní Olgou Fierzovou do Švýcarska. V té době byl strýček Přemysl kazatelem v Husově sboru v Curychu. Zde nejen kázal slovo Boží, ale jako opravdový křesťan také žil. Ve svém životě, jak již bylo na semináři řečeno, chodil stale před tváří Hospodinovou.

O jeho lásce ke zvířatům je také všeobecně známo. Rád chodíval do blízké farmy, 2-3 Km vzdálené od Affolternu am Albis, kde se vždy rád prošel mezi svými známými bernardýny, koníčky, kravičkami a telátky. Pozvání do Affolternu jsem dostal jako vnuk dr. Ctibora Bezděka. Můj děd byl spolu s Přemyslem Pittrem autorem knížky "Vegetarianismus pro a proti"Kromě toho jsem zastupoval už třetí generaci, která odmítala masitou stravu. O vegetariánství se mnou strýček mnoho nehovořil, neboť to se rozumělo samo sebou. Pouze při návštěvě farmy, kdy jsme obdivovali idylickou pohodu, klid a mír ve společnosti jejich čtyřnohých obyvatel, poznamenal strýc Přemysl: "...a teď si je představ u sebe na talíři."

Jak již vyplynulo z referátu přednesených na semináři, byl P.Pitter zastánce pacifismu a důsledným odpůrcem násilí. Odmítal je v jakékoli podobě. Všestranně pomáhal, opatroval, podporoval a přinášel radost především všem, jímž bylo ukřivděno nebo ublíženo. Nekompromisně hájil přikázání "NEZABIJEŠ" a přenesl je i na oblast živočišné říše.

P.Piter velice krásně nazval chovaná zvířata "...věrnými spolupracovníky, kteří mu s vypětím všech sil slouží a dopomáhají mu svou prací ke všem vymoženostem kulturním a hmotným. Bez pomoci zvírat by se člověk nebyl vyšinul v takovém čase a tak vysoko, jak se to ve skutečnosti stalo. Je to tedy nejen nevděk, jehož se člověk vůči zvířatům dopouští, ale i vázna porucha mravního základu, na němž spočívá život lidské společnosti"- Odstavec je převzat z dosud nevydaného díla Ct.Bezděka "O významu obrodných hnutí", napsaného v r. 1947. Knížka, která byla sestavena za spolupráce dr. Pavla Křivského a Přemysl Pittra, se snaží vrhnout trochu světla na poměry naší výživy a nasměrovat lidstvo, jak si udržet trvale zdraví, vězný mír a současně dosíci mravní i duchovní obrody.

Bohužel vsak i u hospodáře, který se zvířaty spolupracoval a mel k nim jak sympatiím tak i kladny citový vztah, nastal zcela diametrální obrat, a to ve chvíli, kdy bylo rozhodnuto, že mladé nebo dospělé zvíře bude snědeno. O žízni, utrpení i krutosti, již jsou během transportu zvířata na jejich poslední cestě vystavena, ze jen náznakově dozvídáme z denního tisku nebo televizních záznamu. Proto již byl čas pro formulaci zákona na ochranu zvířat opravdu nejvyšší. Přemysl Pitter byl přesvědčen, že každý, kdo se dopouští násilí na živých bytostech, nebude mít zábran pouzít je i v lidské společnosti.

@ Přemysl Pitter, život - dílo - doba, Sborník referátů a diskusních příspěvků semináře konaného dne 27.3.1993 v Pedagogickém muzeu J.A.Komenského v Praze, Praha 1994, str. 113

Sdílet tento příspěvek


Odkaz na příspěvek
Sdílet na ostatní stránky

Pokud chcete odpovídat, musíte se přihlásit nebo si vytvořit účet.

Pouze registrovaní uživatelé mohou odpovídat

Vytvořit účet

Vytvořte si nový účet. Je to snadné!

Vytvořit nový účet

Přihlásit se

Máte již účet? Zde se přihlašte.

Přihlásit se

×