Sbirka Zahradník - Rabíndranáth Tagore Thákur

Rabíndranáth Tagore Thákur
Ze sbírky Zahradník

Ve světa přijímací síni prosté stéblo trávy sedí na tomtéž koberci, jako paprsek sluneční a hvězdy půlnoční.

A tak mé písně sdílejí sídla svá v srdci světa s hudbou oblaků a lesů.

Často se ptávám, kde jsou hranice vzájemného poznání mezi člověkem a zvířetem, jehož srdce nezná řeči mluvené.

Kterým prvotním rájem za dávného jitra stvoření šla prostá stezka, po níž srdce jejich navštěvovalo druh druha.

Stopy těch jejich neustálých cest nebyly vyhlazeny, třebaže jejich příbuzenství je dávno zapomenuto.

Ale náhle v jakési hudbě beze slov probouzí se temná upomínka

a zvíře se dívá člověku do tváře s něžnou důvěrou a člověk shlíží jemu do očí s radostnou láskou.

Zdá se, že dva přátelé se setkávají v přestrojení a jen nejasně pod škraboškou druh druha poznávají.